Autonomní společenství Asturské knížectví je region v severním Španělsku. Nachází se mezi třemi španělskými regiony: Kantabrií na východě, Galicií na západě a Kastilií a Leónem na jihu. Na severu ho omývá Kantabrijské moře. Jeho rozloha je 10.603,6 km² (Španělsko 505.994 km²) a má přibl. 1 mil. obyvatel (Šp. 48,59 mil. obyv.). Autonomní společenství je rozděleno na 78 obcí.
Region je známý svou úchvatnou krajinou, která kombinuje vysoké hory, zelené louky, hluboká údolí a nádherné pobřeží s úžasnými plážemi. Je to region s bohatou historií, silnou kulturní identitou, tradiční hudbou a jedinečnou gastronomií.
V první řadě vede průmysl
V regionu je spousty uhelných dolů
Asturie má dlouhou ekonomickou historii založenou na těžkém průmyslu, hornictví a metalurgii. Od 19. století byla jedním z průmyslových center Španělska, ale v posledních desetiletích prošla strukturální proměnou, během níž došlo k útlumu tradičních odvětví a postupné orientaci na technologie, obnovitelné zdroje a turismus.
Dnes se Asturie snaží adaptovat na nové ekonomické výzvy a najít rovnováhu mezi svou průmyslovou minulostí a moderní ekonomikou. Region byl od 19. století klíčovým průmyslovým regionem Španělska.
Bohatá naleziště uhlí a železné rudy přispěla k rozvoji hutnictví, lodního stavitelství a těžkého průmyslu. Přístavy v Gijónu a Avilésu umožnily export nerostných surovin a podporovaly rozvoj obchodní flotily. Oblasti jako Mieres, Langreo a Nalón byly hlavními centry těžby uhlí.
V Avilésu vznikla významná metalurgická centra a díky strategické poloze na pobřeží měl Gijón silný lodní průmysl. Od 70. let 20. století začala Asturie čelit ekonomickým problémům způsobeným poklesem poptávky po uhlí a konkurencí levnější produkce v zahraničí. Španělská ekonomika se postupně otevírala mezinárodním trhům, což vedlo k útlumu těžkého průmyslu.
Španělsko začalo dovážet levnější uhlí ze zahraničí, čímž se asturské doly staly nerentabilními. Mnoho tradičních průmyslových podniků bylo uzavřeno nebo privatizováno. Evropská unie omezila podporu uhelného průmyslu kvůli ekologickým dopadům. Úpadek průmyslu vedl k růstu nezaměstnanosti a odchodu mladých lidí za prací do Madridu nebo Katalánska.
Španělská vláda zahájila v 80. a 90. letech proces restrukturalizace průmyslu, který zahrnoval modernizaci továren, snižování státní podpory uhelnému sektoru a investice do nových průmyslových odvětví. Přestože těžký průmysl již není dominantním odvětvím, Asturie si zachovala některé strategické výrobní sektory, zejména v oblasti: automobilového průmyslu, metalurgie, hutnictví a chemického průmyslu. V posledních desetiletích se Asturie snaží stát technologickým centrem, přičemž investuje do oblastí umělé inteligence a softwarového inženýrství, obnovitelných energií a biotechnologií.
Region se stále více zaměřuje na udržitelný turismus, je známý nádhernou přírodou, historickými památkami a tradiční gastronomií. Vzhledem k útlumu uhlí Asturie masivně investuje do obnovitelné energie, zejména do větrných a vodních elektráren a výzkumu v oblasti solární a vodíkové energie. Přesto čelí výzvám, zejména v oblasti zaměstnanosti a demografie. Budoucnost ekonomiky Asturie bude záviset na další modernizaci průmyslu, rozvoji inovací a udržitelného hospodářství, které umožní regionu konkurovat v 21. století.
Zemědělství zaměřeno na chov skotu a vynikající sýry
Asturie je známá svými zelenými pastvinami, drsným podnebím a tradičním zemědělstvím, které hraje klíčovou roli v regionální ekonomice. Na rozdíl od jiných částí Španělska, kde dominuje pěstování plodin, je zemědělství v Asturii soustředěno především na chov dobytka, mléčnou produkci a výrobu tradičních potravin, jako jsou sýry nebo jablečný cider (sidra). Specifické přírodní podmínky silně ovlivňují zemědělskou produkci.
Panuje zde mírné oceánské klima a vysoké srážky a mírné teploty po celý rok zajišťují zelené pastviny ideální pro chov dobytka. Hornaté části regionu poskytují dobré podmínky pro pastevectví. Asturie patří mezi největší producenty mléka ve Španělsku a chov dobytka je klíčovým sektorem zemědělské ekonomiky. V regionu se nachází více než 400.000 kusů skotu, což je téměř tolik jako počet obyvatel.
Nejčastěji chovaným plemenem je Asturiana de los Valles, které se vyznačuje vysokou kvalitou masa a odolností vůči horskému podnebí. Většina mléka se zpracovává na sýry, máslo a jogurty. Mléčné produkty z Asturie jsou vysoce ceněny a chráněny označením původu (DOP). Asturie je považována za zemí sýrů – vyrábí se zde více než 40 druhů tradičních sýrů.
Nejznámější asturské sýry jsou Cabrales (modrý sýr zrající v horských jeskyních, silné chuti, podobný Roquefortu), Gamonéu (polotvrdý sýr s uzenou příchutí, zraje v dřevěných chatrčích), Afuega’l Pitu (sýr s jemnou až pikantní chutí, ve tvaru zvonku) a Casín (jeden z nejstarších sýrů ve Španělsku, s intenzivní chutí a krémovou konzistencí).
Kvůli hornatému terénu a vlhkému klimatu není Asturie velkým producentem plodin, ale v určitých oblastech se pěstují jablka pro výrobu cideru (sidra, Asturie je největším producentem ciderových jablek ve Španělsku), fazole (klíčová složka asturské kuchyně), kukuřice a obiloviny (pro krmení dobytka) a brambory a zelenina. Rybolov hraje důležitou roli v ekonomice pobřežních měst. Region je známý produkcí mořských plodů a ryb, včetně tresek, sardinek, mořských ježků a hřebenatek.
Čtení: Zájezdy do Španělska – srovnání a doporučeníPočasí se v regionu rychle mění
Počasí je zde hodně proměnlivé
Pokud hledáte místo s opravdu různorodou krajinou, kde se střetává drsná příroda, zelené pastviny, horské štíty a pobřeží bičované Atlantikem, vítejte v Asturii! A pokud si myslíte, že Španělsko znamená jen slunce a pláže, Asturie vám to vyvrátí – tady je více deště než v Londýně a více zeleně než v Irsku. Zde je třeba jak opalovací krém, tak pláštěnka.
Co se týče klimatu, je Asturie region překvapení – můžeme vyjít z hotelu v tričku a v sandálech, ale než dojdeme na pláž, bude z nás promoklý turista & čekali jsme Španělsko, dostali jsme Irsko. Panují tu déšť, mlha a zelené pastviny. Slunce? Ano, občas. Ale nikdy nečekejme, že zůstane dlouho. Místní lidé se už dávno naučili, že předpověď počasí je spíš vtip V Asturii jsou letní teploty průměrně kolem 22–25 °C, tzn. příjemné, ale ne vždy na koupání. Zima je zde zvláštní kombinací mírných pobřežních teplot (kolem 10–15 °C) a pořádné zimy v horách. V pohoří Picos de Europa napadne v zimě sníh dostatečný pro lyžování.
Počasí se tu mění rychleji než nálada býka před koridou. Ale díky všem těm srážkám je krajina tak svěží a zelená, že místní krávy mají na pastvinách nádherný život. Navíc umějí předpovídat počasí: pokud se pasou v klidu, bude hezky, pokud se shlukují u stromu, začne pršet. Asturie je v podstatě seriál o přírodě – stačí se rozhlédnout a máte drama (bouřlivý Atlantik), romantiku (západ slunce nad útesy) i horor (když se ztratíte v horách bez signálu).
Nejznámějším horským skvostem je pohoří Picos de Europa. Rozkládá se na území tří autonomních společenství Španělska: Asturie, Kantabrie a Kastilie a Leónu, na ploše zhruba 1000 km². Nejvyšší vrchol je Torre de Cerredo (2.648 m) se vypíná na hranicích mezi regiony Asturie a Kastilie a León.
Jsou tu štíty, soutěsky a výhledy, které nám vyrazí dech (hlavně pokud se rozhodneme je zdolat pěšky). Místní kozorožci se nám budou posmívat, zatímco vy budete funět do kopce s myšlenkou, že ten „lehký trek“ asi plánoval nějaký nadšený maratonec. Ale stojí to za to!
Každé město nabízí jinou tvář regionu
Asturie je region, kde se mísí průmyslová minulost s moderním vývojem, a její města jsou toho skvělým důkazem. Každé z nich nabízí jinou tvář Asturie – od historických center a kulturních památek přes mořské scenérie, moderní přístavy a malebné rybářské vesnice až po horskou atmosféru v podhůří Picos de Europa.
Hlavní město Oviedo má 221.000 obyvatel, je známé svou architekturou, univerzitou založenou roku 1608 a množstvím soch. Impozantní katedrála svatého Salvatora pochází ze 13. – 16. století a uchovává tzv. roušku z Ovieda, do které byla údajně zavinuta Kristova hlava po jeho smrti na kříži. Největší město Gijón (přibl. 269.000 obyv.) leží u pobřeží a nabízí živou atmosféru, přístav a krásné pláže a v roce 1982 hostil Mistrovství světa ve fotbale. Avilés je 3. největší město regionu (75.300 obyv.) a kombinuje historické dědictví s moderními stavbami, jako je futuristické centrum umění Centro Niemeyer.
V roce 2007 se zde konalo Mistrovství světa ve sportovním lezení. Pokud ale dáváme přednost historii před betonem a vesmírnými tvary, projděme se po starém městě, které je překvapivě malebné a plné barů, kde si můžeme dát sklenku sidry. A nesmíme zapomenout na přístav, kde se stále můžete setkat s rybáři, kteří vědí o moři víc než všechny turistické průvodce dohromady.
Chceme sofistikovanost, kulturu a dojem, že jsme ve španělském Cambridge? – Navštivme Oviedo. Chceme pláž, noční život a trochu toho chaotického španělského života? Pak je to Gijón. Chceme průmyslovou historii s moderním uměním a přístavní atmosférou? Zkusme Avilés. Ať už si vybereme jakékoliv z měst, jedna věc je jistá – v každém městě najdeme sidru, skvělé jídlo a krávy jen pár kilometrů od centra. Protože v Asturii platí jedno pravidlo: „Můžeme vzít Asturce do města, ale nikdy neodstraníme krávy z jejich srdcí.“
Místo, kde se moře pere s pevninou (a často vyhrává), se jmenuje Costa Verde (Zelené pobřeží). Asturské pobřeží má dramatické útesy, zvláštní skalní útvary, divoké vlny a skryté zátoky. Pláže jsou pro dobrodruhy, kteří se nezaleknou vln ani větru. Např. Playa del Silencio (Pláž ticha) je jedna z nejkrásnějších a nejklidnějších pláží v Asturii, u obce Cudillero.
Je známá svým divokým a nedotčeným vzhledem, vysokými útesy, průzračnou vodou a především naprostým klidem, protože sem nevede žádná rušná silnice a nejsou tu žádné velké turistické atrakce. Pobřeží Costa Verde je krásné celý rok, ale pokud se chcete vykoupat, nejlepší šance je v létě (a i tehdy to chce odvahu). Je rájem surfařů, kteří se tu snaží zkrotit vlny Atlantiku. A když to nezvládnou, přistanou rovnou v některé z hospůdek, kde je zachrání místní jablečný cider.
Historie plná odboje, intrik a hrdinských příběhů
Asturie je jedním z nejstarších historických regionů Španělska a její dějiny jsou plné odboje, intrik a hrdinských příběhů. Díky své hornaté krajině se stala útočištěm pro různé národy a kultury. Je jakýmsi historickým paradoxem – na jednu stranu jde o kolébku reconquisty a první křesťanské království ve Španělsku, na druhou stranu se po většinu historie snažila být co nejméně španělská. Místní obyvatelé se naučili jednu věc: schovat se do hor, odolat dobyvatelům a vypít hodně sidry, aby to všechno přežili.
V době, kdy zbytek světa ještě nevěděl, co je umění, pravěcí lidé už zde malovali mistrovská díla. Jak si představit život tehdejších lidí? - Pobíhali po horách, lovili mamuty a snažíli se nepromoknout. Vymýšleli graffiti a nevědomky vytvářeli první turistickou atrakci v Asturii. V regionu se nacházejí jeskyně s malbami z doby kamenné, převážně s vyobrazením zvířat, které jsou staré více než 15.000 let. První stálé osídlení se připisuje Iberům.
Oblast nabízela nerostné suroviny, zejména zlato, pro jehož těžbu byly založeny opevněné vesnice. Ty byly osídleny po dlouhou dobu a dodnes se v nich provádějí vykopávky. Kolem roku 800 př. n. l. byl region kolonizován keltskými kmeny, zejména Astury. Tito válečníci žili v opevněných vesnicích a byli známí svou divokostí a houževnatostí. Živili se mimo jiné jako pastevci, bojovali s ostatními kmeny, pili medovinu a jejich náboženský život dokládají archeologické nálezy cca. 700 dolmenů.
Když v roce 29 př. n. l. Římané pod vedením císaře Augusta zahájili dobývání regionu, narazili na nečekaně silný odpor. Astuři a Kantabrové se bránili z horských pevností a využívali partyzánskou taktiku. Napadali římské tábory a ustupovali do hor. Po dlouhých bojích Římané dobyli Asturii a začlenili ji do římské provincie Hispania Tarraconensis.
Přinesli sem nové technologie, infrastrukturu, cesty a důlní těžbu, zejména zlata, které se zde hojně nacházelo. Města jako Lucus Asturum (dnešní Lugo de Llanera) nebo Gigia (Gijón) se stala důležitými římskými centry. Asturie ale nikdy nebyla úplně romanizovaná. Místní se sice naučili latinu, stavět cesty a vyrábět lepší víno, ale ve svém srdci zůstali tvrdohlavými Kelty.
Vpád Vizigótů a základ budoucího Španělska
Pelayo a jeho muži se opevnili v horách
S pádem Římské říše ve 4. století se do Hispánie dostali Vizigóti, kteří si podrobili většinu poloostrova. Asturie však zůstala divokým a vzdorovitým regionem, kde si místní obyvatelé udržovali velkou míru nezávislosti. Vizigótská kontrola nad Asturií byla spíše formální než skutečná, protože drsné horské podmínky a odlehlost regionu ztěžovaly efektivní správu. V roce 711 však Vizigótská říše padla pod náporem muslimských vojsk.
Během několika let dobyli téměř celý poloostrov. Téměř – protože když dorazili do Asturie, čekalo je překvapení. V roce 718 se místní šlechtic Pelayo rozhodl, že neuteče jako ostatní vizigótští šlechtici, ale bude bojovat. Vedl křesťanské povstalce proti Maurům a v roce 722 došlo k bitvě u Covadongy, kde Pelayo s malou armádou porazil mnohem větší muslimské vojsko.
Co přesně se v bitvě stalo? - Pelayo a jeho muži se opevnili v horách, kde byli Maurové v nevýhodě a díky terénu a partyzánské taktice se podařilo porazit útočníky. Podle legendy pomohla křesťanským vojákům Panna Marie, podle realistů to byla dobrá znalost terénu. Pelayo založil Království Asturie, první křesťanské království na Pyrenejském poloostrově a symbol začátku reconquisty (tzn. dobývání Španělska zpět od muslimů).
Asturie se stala základem budoucího Španělska – když bylo jasné, že oblast nejde dobýt, Maurům došlo, že Asturie je příliš drsná i pro ně. Po různých spojeních a nástupnictví severošpanělských království byla Asturie v roce 1230 natrvalo spojena s královstvím Kastilie. Následník španělského trůnu nese od roku 1388 titul „princ asturský“. Během 19. století se Asturie stala jedním z hlavních průmyslových regionů Španělska díky těžbě uhlí a železa.
V roce 1934 proběhlo povstání, kdy místní dělníci povstali proti španělské vládě. Revoluce byla brutálně potlačena vojsky generála Franca, který o dva roky později rozpoutal občanskou válku. Během španělské občanské války byla Asturie centrem republikánského odporu. Byla však geograficky izolována od hlavní části republikánské zóny a v létě 1937 ji dobyla Frankova vojska. Španělsko bylo za 2. světové války neutrální a Asturie byla region, který těžil uhlí, odpočíval na svých horách a pil sidru, zatímco zbytek světa válčil.
Diktátor Francisco Franco, který si nechal říkat Vůdce Španělska z Boží milosti, zemřel 20. listopadu 1975. Po dlouhých letech utahování opasků se Asturie, stejně jako zbytek Španělska, ocitla v šokové terapii demokracie. Dne 11. ledna 1982 se stal region Autonomním společenstvím Asturské knížectví a jeho politickými orgány jsou parlament, předseda vlády a vláda. Dnes je Asturie jedním z nejautentičtějších regionů Španělska, který se hrdě drží své identity.
Originální jazyk regionu
Místní mají svůj originální jazyk
Historie regionu je zamotaná, a s tím souvisí i originální jazyk. Místní rozumí kastilské španělštině, ale zároveň mají svůj vlastní jazyk – asturštinu (bable), která má i prvky staré latiny a keltských jazyků. Mnoho místních na něj nedá dopustit, přestože není oficiálně uznán jako úřední jazyk. Pokud chceme místní potěšit, stačí poděkovat „gracies“ místo „gracias“ a hned vám přinesou větší porci sidry!
Keltské kořeny v místní hudbě
V hudbě nesmí chybět tradiční dudy
Asturská hudba odráží keltské kořeny regionu, což ji odlišuje od tradiční španělské hudby typické pro jih země. Asturie patří spolu s Galicií k málo známým keltským oblastem Španělska. To se odráží i v hudbě, která má společné rysy se skotskou a irskou tradiční hudbou. Hlavním nástrojem tradiční hudby je gaita asturiana (asturské dudy).
Tento nástroj je slyšet na všech lidových slavnostech. Lidové písně se zpívají v asturštině nebo španělštině a oslavují přírodu, lásku, práci a moře. Ačkoliv tradiční hudba zůstává v Asturii populární, region si vyvinul i vlastní moderní hudební scénu, která kombinuje tradiční prvky s rockem, popem a dokonce metalem.
Některé skupiny začaly propojovat tradiční melodie s moderními nástroji, čímž vznikl asturský folk-rock. Hudba v Asturii je pestrá a jedinečná. Díky silným keltským kořenům a neustálé inovaci si asturská hudba udržuje výjimečné místo na hudební mapě Španělska.
Ráj pro milovníky sportu
Sport se bere v Asturii vážně. Díky kombinaci divoké přírody, vysokých hor a dlouhého pobřeží nabízí Asturie ideální podmínky pro širokou škálu sportů. Místní modlou je fotbal. V regionu jsou dva hlavní týmy: Real Oviedo a jeho velký rival Real Sporting Gijón.
Zápas mezi těmito dvěma týmy, známý jako El Derbi Asturiano, je něco, co rozdělí rodiny, přátele i kolegy v práci. Když se hraje, celá Asturie je buď v červeno-bílých barvách Sportingu, nebo v modré barvě Ovieda. Oblíbeným sportem je cyklistika, i když místní kopce a strmé výjezdy jsou brutální.
Slavný španělský cyklistický závod Vuelta a España vede přes Asturii a přináší trať se sklonem až 23 %. Národním hrdinou je Fernando Alonso Díaz, který se narodil v roce 1981 v Oviedu a je dvojnásobným mistrem světa Formule 1. Je největší sportovní legendou, kterou Asturie kdy dala světu a ve městě Llanera je Muzeum a Závodní dráha Fernanda Alonsy.
Gastropožitkářství
Asturie je ráj pro každého, kdo rád jí – hodně, vydatně a nejlépe tak, aby se po jídle už nemohl hýbat. Fabada asturiana je jídlo, které definuje místní kuchyni. Tento hustý guláš z velkých bílých fazolí, choriza, morcilly (krevní klobásy) a slaniny je neuvěřitelně chutný.
Místní říkají, že nejlepší fabada je ta, která se pomalu vaří celé dopoledne – což je skvělé, protože do večera budete mít dost času ji strávit. Místní gastronomický gigant se jmenuje cachopo a jsou to dva obří řízky, mezi něž se dají šunka a sýr, a celé se to osmaží. K žádnému jídlu v Asturii nesmí chybět sidra – místní jablečný mošt obsahem alkoholu 4 – 6 %.
Nalévá se z výšky nad hlavou do sklenice držené u kolene, aby vznikla ta správná pěna. A pokud se číšník netrefí? Nevadí, podlahy v sidreriích jsou na to připravené.
Asturská kuchyně není jen o jídle. Je to životní styl. Každé jídlo je tu velké, syté a plné chuti. Stejně tak Asturie, její historie, památky, déšť, zelené pastviny a moře. Pojeďme to zažít!
