Fanal patří k nejnavštěvovanějším místům Madeiry – a přesto nepůsobí jako typická turistická atrakce. Nečekají vás tu pláže ani architektonické památky, ale na první pohled obyčejný les. Obyčejný však není ani trochu: je totiž součástí madeirské laurisilvy, největšího a nejzachovalejšího vavřínového lesa na světě, který je zapsán na seznamu UNESCO.
Mlha tady tiše proklouzává mezi staletými, podivně pokroucenými stromy a člověk má pocit, že se zpoza nich každou chvíli musí vynořit nějaký dávno vyhynulý tvor. Místo toho se ale většinou objeví zahnuté rohy místních krav, které s naprostým klidem stráží svůj horský svět.
Laurisilva – prales, který přežil věky
Kožovité listy jsou odolné vůči vysoké vlhkosti - voda z nich stéká a díky tomu neshnijí
Abychom pochopili výjimečnost Fanalu a celé laurisilvy, musíme se vrátit o několik milionů let zpátky. Laurisilva, neboli vavřínový les (z latinského laurus – vavřín a silva – les), je prastarý typ stálezeleného subtropického pralesa. Vznikl už v období třetihor, kdy v Evropě panovalo teplé a stabilní klima a podobné lesy pokrývaly rozsáhlé oblasti jižní části kontinentu.
S příchodem doby ledové se však klima dramaticky změnilo a většina těchto lesů z pevniny zmizela. Laurisilva přežila jen tam, kde se podmínky zásadně nezměnily – na izolovaných ostrovech Makaronésie, především na Madeiře a Kanárských ostrovech. Právě díky této izolaci se zde dochoval jeden z posledních živých pozůstatků dávné evropské přírody.
Dnes vavřínový les pokrývá zhruba 20 % rozlohy Madeiry, především v severní a centrální části ostrova, a představuje největší a nejzachovalejší relikt tohoto typu lesa na světě. Odhaduje se, že až 90 % porostů je původních a jen minimálně ovlivněných člověkem – i díky obtížně přístupnému terénu, který v minulosti odrazoval od těžby dřeva.
Pro laurisilvu jsou typické stálezelené dřeviny s lesklými kožovitými listy, které se dokonale přizpůsobily zdejší vysoké vlhkosti vzduchu – voda z nich snadno stéká a listy nehnijí. Roste zde například ikonická obaleň zápašná (Ocotea foetens) – často až 600 let stará, vavřín kanárský (Laurus novocanariensis), hruškovec indický (Persea indica) nebo endemická cesmína kanárská (Ilex canariensis). Doplňuje je vřesovec a hustý podrost kapradin, mechů, játrovek a lišejníků, které dávají lesu jeho typický, lehce pohádkový vzhled. Prostě botanikův ráj.
Žijí zde také endemické druhy živočichů – třeba holub madeirský (Columba trocaz), madeirské pěnkavy, netopýři a celá řada drobných bezobratlých. Tahle nenápadná, ale mimořádně bohatá biodiverzita dělá z madeirské laurisilvy jedno z nejcennějších přírodních území celé Evropy.
Hydrologický motor ostrova
Jeden z nejznámějších stromů Fanalu vás vyzve k tanci
Vavřínový les hraje zcela zásadní roli v koloběhu vody na ostrově. Laurisilva zachycuje vlhkost z pasátových oblaků, která kondenzuje na povrchu vegetace a postupně se mění v prameny a drobné vodní toky. Ty pak napájejí slavnou síť levád, která rozvádí vodu z hor do sušších, zemědělsky využívaných oblastí na jihu.
Les tak funguje jako přírodní rezervoár, který udržuje vodu v krajině i během suchých období. Bez něj by zdejší zemědělství, zásobování pitnou vodou ani samotné osídlení ostrova prakticky nebylo možné.
A právě díky této klíčové roli v hydrologii ostrova – spolu s mimořádnou zachovalostí a biologickou hodnotou – byla zdejší laurisilva v roce 1999 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.
Čtení: Zájezdy na Madeiru – srovnání a doporučeníMlžný a tajemný Fanal
Mlha přichází rychle a bez ohlášení a vytváří perfektní podmínky pro hobby i profi fotografy
Fanal je sice nedílnou součástí madeirské laurisilvy, v mnohém se ale od zbytku pralesa liší. Nejde o hustý souvislý les, ale spíš o přechodovou krajinu, kde se prastaré, pokroucené stromy prolínají s otevřenými horskými loukami a planinami.
Fanal leží na náhorní plošině Paúl da Serra na severozápadě Madeiry, v nadmořské výšce 1 000 až 1 300 metrů. Pravidelně se tady setkává vlhký oceánský vzduch s chladnějšími horskými proudy, což vytváří typický mlžný les. Mlha se může objevit během několika minut – stromy se rozplynou do tmavých siluet a krajina získá mystický ráz. A stejně rychle, jako přišla, může i zmizet. Najednou vysvitne slunce, vše se rozzáří zelení a Fanal se opět promění v rajskou zahradu.
Tato proměnlivost dává místu jeho jedinečný charakter. Fanal nikdy nevypadá stejně – každá návštěva je jiná, každá hodina přináší nové světlo a novou atmosféru. I proto je místo oblíbeným cílem fotografů.
Do lesa Fanal vás průvodce zavede během většiny našich zájezdů na Madeiru. Vybrat si můžete třeba:
- To nejlepší z Madeiry + TURISTIKA,
- To nejlepší z Madeiry + POBŘEŽNÍ PLAVBA LODÍ,
- To nejlepší z Madeiry + VINOBRANÍ,
- To nejlepší z Madeiry + OSTROVNÍ GASTRONOMIE + VÝLETNÍ PLAVBA NA PORTO SANTO,
- To nejlepší z Madeiry + KARNEVAL.
Procházka Fanalem
Fanalem prochází jedna z nejoblíbenějších tras na ostrově
Les je dobře přístupný díky síti značených tras, které umožňují pohyb krajinou bez zbytečného zásahu do citlivého ekosystému. Na Madeiře se setkáte se dvěma typy stezek – levádami a veredami. Levády jsou historické zavlažovací kanály, podél nichž vedou stezky s mírnějším převýšením. Veredy jsou naopak horské cesty, které vedou otevřenou krajinou a zpravidla bývají fyzicky náročnější.
Přímo Fanalem prochází například Levada dos Cedros (PR14) nebo vyhlášená Vereda do Fanal (PR13). Pro dálkové turisty jsou zde i jednoduchá nocoviště.
Nová pravidla pro návštěvníky
Zdoláte i nějaké kopce a za dobré viditelnosti dohlédnete na oceán
Popularita Fanalu v posledních letech výrazně vzrostla (otočí se zde klidně i několik tisíc návštěvníků denně), a proto byla zavedena přísnější pravidla ochrany. Pohyb je povolen pouze po vyznačených stezkách, stromy i vegetace jsou přísně chráněny a návštěvníci jsou vyzýváni k maximální ohleduplnosti. Po stromech tedy rozhodně nelezte, ani zde netrhejte žádné rostliny – mohlo by vás to přijít pěkně draho.
Od roku 2025 se navíc platí poplatek za vstup na všechny hlavní turistické trasy (PR) na ostrově, a dotýká se to i Fanalu. Na začátku roku 2026 tento poplatek činí 4,5 EUR při individuální návštěvě, nebo 3 EUR při návštěvě s průvodcem či cestovní kanceláří. Vstupné zaplatíte přes online aplikaci, ve které si také zarezervujete časové okno pro svou návštěvu.
Cílem těchto opatření není omezovat cestovatele, ale uchránit jedinečnou atmosféru pralesa i pro další generace.
Kde najdete další vavřínové lesy?
Fanal je výjimečný, ale není jediný. Další významné oblasti laurisilvy leží hned na nedalekých Kanárských ostrovech – konkrétně na ostrovech La Gomera (NP Garajonay, který je také na seznamu UNESCO), Tenerife (prales Anaga Rural Park) a La Palma (Cubo de la Galga). Menší zbytky se vyskytují také v Portugalsku a na jihu Španělska, kde už ale roste vavřín vznešený (Laurus nobilis), který z kuchyně známe jako bobkový list.
Lesy vavřínového typu rostou také v jihovýchodní Asii (Japonsko, jižní Čína aj.), jejich podoba i druhové složení jsou však od evropské laurisilvy výrazně odlišné.
