Romana Şenlug
Chrám sv. Sofie je nezbytnou zastávkou v centru Istanbulu. Láká své návštěvníky již zdálky. Jednak proto, že stojí na prvním pahorku metropole a proto, že se jedná o obrovskou rozložitou kamennou stavbu, která vyniká svou mohutnou centrální kupolí nad ostatními. Krásu této unikátní památky uvidíte především v jejím interiéru.
Nezajímavý exteriér
Z exteriéru je totiž chrám nepříliš zajímavý, byly sice odstraněny jeho cementové nánosy z kamenného zdiva, ale stále je namačkán mezi ostatní budovy a nemůžete si tak vychutnat jeho jedinečnost.
Chrám byl postavený v roce 532 a měl reprezentovat bohatství a sílu Byzantské říše před poddanými města, ale také před cizími hodnostáři. Dodnes je jeho architektura vzorem pro ostatní stavby a architekti si lámou hlavu nad jeho konstrukčním řešením. Však také další možnost překladu jeho názvu je „chrám Boží moudrosti“.
Čtení na podobné témaMešity a islám: víry se drží 99 % TurkůPřečíst
Historie stavby chrámu je velmi pohnutá. Po tisíc let byl chrám dominantou panoramatu města a také největším uzavřeným prostorem na světě. Je to už třetí chrám na tomto místě, který zažil několik rekonstrukcí. Výsledkem přání císaře Justiniána postavit svatyni, jíž by nebylo nic na světě rovno, je tato ohromná stavba. Architekti, kteří se zasadili o tyto úctyhodné základy, jsou Anthemius z Trallu a Isidorus z Milétu. Mnohé uchvacovala hlavní chrámová kupole měřící třicet metrů, která evokuje zdání, že není ničím podpírána. Po několika zemětřeseních a zřícení kupole, musel další architekt vyřešit problém tím, že začal zacpávat jednotlivá okna. Z tohoto důvodu je dodnes v chrámu poměrně příšeří a málo přirozeného světla.
Funkci mešity plnila stavba až do roku 1932, o dva roky později se změnila na muzeum otevřené pro veřejnost. Od devadesátých let se znovu připomíná tehdejší funkce mešity alespoň tradičním svoláváním muezína k modlitbě hlaholeným z minaretů.
Úchvatný interiér
Chrám Hagia Sophia z vnitřního pohledu
Poté, co se dostanete do interiéru chrámu, budete uhranuti originálním řešením jednotlivých částí, krásnými mozaikami zdobícími kupole a zdi. Některé jsou byzantské, jiné představují abstraktní díla, další zase figurativní ikony. Ať už tak nebo tak, pokaždé jsou reprezentativním unikátem hodným velkoleposti tohoto chrámu. Zajímavé jsou i různorodé mramorové panely ve výzdobě, které jsou tvořeny mimo jiné egyptskými sopečnými porfyry, které se již dnes nevidí. Velký zástup lidí uvidíte i u „Plačícího“ či „Potícího se sloupu“, který je tvořen z pórovitého kamene. Pro ty, které zajímají pozůstatky islámského času, jsou zde sultánská lože, modlitební výklenek mihráb nebo také dřevěné plakety s kaligrafickými nápisy. Pro některé je celá tato nádhera osmým divem světa.
