Norsko

…ty, kteří jsou nejraději venku a nevadí jim, když se plán občas přizpůsobí počasí. V Norsku jsou hory, fjordy a vodopády součástí téměř každé cesty – a často i důvodem, proč trvá sto kilometrů mnohem déle, než byste podle mapy čekali.

Zároveň se tu cestuje překvapivě pohodlně. Trajekty jsou běžnou součástí silniční dopravy, pod horami vedou kilometry tunelů a i z Osla jste za chvíli v lese, kde můžete naskočit třeba na slavnou Flåmskou železnici (Flåmsbana), jednu z nejpůsobivějších železničních tratí v Evropě. 

Pokud tedy chcete během jedné dovolené střídat města, hory, fjordy i pobřeží a projet se trajektem i vlakem v úchvatném prostředí, Norsko je na to ideální.

Pokud chcete na pár hodin vyměnit fjordy za hory, zkuste národní park Rondane. Je nejstarším národním parkem Norska a na rozdíl od řady známějších míst sem nemusíte vyrážet kvůli jedné konkrétní vyhlídce.

Krajinou vedou pěší trasy mezi širokými údolími, horskými řekami a zaoblenými vrcholy, z nichž deset přesahuje 2 000 metrů. Nemusíte přitom hned plánovat celodenní horský výstup. Rondane si dobře užijete i při kratší procházce – a pokud budete mít štěstí, můžete zahlédnout také divoké soby, jejichž jedno z posledních původních stád v Evropě zde žije.

Petra doporučuje:

„V Ålesundu doporučuji nejdřív vyjít na vyhlídku Aksla. Čeká vás přes 400 schodů, ale nahoře pochopíte, jak neobvykle je město poskládané – na ostrovech, mezi mořem a horami. Pak se vraťte dolů mezi secesní domy. Po velkém požáru v roce 1904 bylo centrum během několika let prakticky celé postaveno znovu a právě díky tomu má dnes tak jednotný charakter.“

U Geirangerfjordu si nenechte ujít vyhlídky, ale alespoň jednou se na něj podívejte také z vody. Teprve z paluby lodi dobře vynikne, jak vysoko se skalní stěny zvedají přímo od hladiny.

Loď míjí malé horské farmy na svazích i vodopád Sedm sester, který padá do fjordu v několika proudech z výšky přes 400 metrů. A právě tady přichází jeden z těch momentů, kvůli kterým se do Norska jezdí: stojíte na palubě, nad vámi jsou stovky metrů skály a před vámi další kilometry fjordu sevřeného mezi horami.

Norové mají pro pobyt venku vlastní slovo – friluftsliv. A není tím myšlena expedice s batohem na týden. Klidně to může být procházka po práci, pár hodin na běžkách nebo odpoledne u jezera.

Dobře to pochopíte v Oslu. Stačí sednout na metro a za chvíli můžete vystoupit u Nordmarky, rozsáhlé oblasti lesů a jezer protkané pěšími a běžkařskými trasami. Místní sem míří úplně běžně po práci nebo o víkendu.

Jestli si z norského přístupu chcete něco vypůjčit, nečekejte na ideální počasí. Norové také nečekají. Dobrá bunda obvykle vyřeší víc než předpověď počasí.

Tady opravdu záleží na tom, kam přesně míříte. Duben na Špicberkách je pořád zima se sněhem a zamrzlou krajinou. Právě tehdy se vyráží se psím spřežením, na sněžných skútrech nebo do ledových jeskyní.

Na Oslo a okolí je příjemný červen, kdy jsou dny velmi dlouhé a město můžete snadno kombinovat s výlety do přírody. Pokud chcete projet fjordy, horské oblasti a západní pobřeží, nejjistější bývá červenec–srpen.

Ani v hlavní sezoně ale nebalte jen trička. Nepromokavá bunda a něco teplejšího patří do kufru i uprostřed léta. Zvlášť v horách se počasí dokáže změnit během několika hodin.

Ano, Norsko je drahé, ale hodně záleží na tom, jak budete cestovat a stravovat se. Nejvíc je to znát v restauracích. Za jednodušší hlavní jídlo počítejte přibližně s 190–350 NOK, za kávu s 35–65 NOK a za pivo v baru klidně se 100–140 NOK.

Pokud nechcete nechávat několik stovek korun za každé jídlo, dělejte to jako místní i další cestovatelé: využijte pekárny, bistra a supermarkety, kde se dá dobře nakoupit i hotové jídlo.

Balenou vodu většinou řešit nemusíte – voda z kohoutku je kvalitní a běžně se pije. Hotovost můžete klidně nechat jako rezervu, kartou nebo mobilem zaplatíte téměř všude. A spropitné? Není automatickou povinností, nechává se spíš jako ocenění dobré obsluhy.

Začněme v Oslu. Projděte se po střeše Opery, zajděte k pevnosti Akershus a pokud vás baví příběhy polárních výprav, vyrazte na poloostrov Bygdøy. V muzeu Fram uvidíte skutečnou loď, se kterou se Norové vydávali do polárních oblastí, v Kon-Tiki zase původní vor Thora Heyerdahla.

V Lillehammeru se můžete podívat na areál zimních olympijských her z roku 1994. Ještě víc času bych si ale nechala na Maihaugen. V jednom z největších norských skanzenů stojí přes 200 historických budov a člověk si tu udělá mnohem lepší představu o tom, jak se v Norsku kdysi žilo.

Pak už zamiřte do hor. Údolí Romsdalen lemují strmé štíty včetně Trollveggen, nejvyšší kolmé skalní stěny v Evropě. Pokud chcete vidět ledovec zblízka, známý Briksdalsbreen vyžaduje kratší pěší cestu, zatímco k Bøyabreenu se dostanete téměř až autem.

Na západě si nechte čas na Flåm a Bergen. V Bergenu projděte dřevěnou čtvrť Bryggen, ale nezůstávejte jen dole u přístavu. Lanovkou nebo pěšky se vydejte na Fløyen, odkud budete mít město, přístav i okolní ostrovy pod sebou.

A pak jsou tu Špicberky, které už vyžadují úplně jinou přípravu. Z Longyearbyenu se vyráží se psím spřežením, na sněžných skútrech i k ledovcovým jeskyním. Pokud chcete vidět polární lišku, soba nebo dokonce ledního medvěda, berte to jako bonus. Arktida není zoo a nikdo vám předem nezaručí, co cestou potkáte.

První rada: nebalte podle kalendáře. I v červenci a srpnu se hodí několik vrstev, nepromokavá bunda a pevné boty. Na vyhlídkách fouká, u ledovců bývá citelně chladněji a déšť vás může zastihnout prakticky kdykoliv.

Druhá rada: nepodceňujte vzdálenosti. Sto kilometrů v Norsku může znamenat úzkou silnici kolem fjordu, čekání na trajekt nebo průjezd několika tunely. Při plánování proto sledujte spíš dobu jízdy než počet kilometrů.

A jedna drobnost ze Špicberků: nedivte se, když po vás v hotelu, restauraci nebo některé veřejné budově budou chtít, abyste se zouvali. Tradice pochází z hornických dob, kdy se dovnitř nosil uhelný prach. Takže kromě teplých bot přibalte i ponožky, které se nebojíte ukázat.

Pokud už míříte do Osla, velmi dobře se nabízí pokračovat do Dánska. Mezi Oslem a Kodani jezdí noční trajekt, takže večer nastoupíte v jednom hlavním městě a další den pokračujete v druhém.

A rozdíl poznáte rychle. Po norských kopcích, lesích a fjordu přijde rovinatá Kodaň, kde se dobře chodí pěšky, ještě lépe jezdí na kole a velkou část centra obejdete během jediného dne.

Spojení obou zemí dává smysl i prakticky: přejezd nemusíte brát jako ztracený den, protože jeho velkou část prospíte na lodi.

Protože tady je zážitkem často už samotný přesun. Jedete autem, silnice začne stoupat, před vámi se objeví jedenáct serpentin Trollstigen a o kus dál vás navigace pošle rovnou na trajekt. A než se nadějete, zmizíte pod horou v tunelu.

Některá čísla jsou přitom opravdu působivá. Lærdalský tunel měří 24,5 kilometru a je nejdelším silničním tunelem na světě. Trajekty zase na řadě míst fungují podobně samozřejmě jako u nás mosty.

Proto při plánování Norska počítejte s časem i na cestu mezi jednotlivými zastávkami. Byla by škoda brát ji jen jako nutný přesun z bodu A do bodu B.