Srí Lanka

…ty, kteří chtějí během jedné cesty stihnout opravdu hodně a nevadí jim občas vstát dřív, nazout pohorky nebo přesednout do džípu. Srí Lanka je na mapě docela malá, program tu ale umí být překvapivě nabitý.

V Polonnaruwě budete chodit mezi ruinami královského města, na Sigiriyi počítat schody, v Minneriyi vyhlížet slony a kolem Nuwara Eliya zjistíte, odkud se bere cejlonský čaj. Mezitím přijdou buddhistické chrámy, hory, kořeněné kari a nakonec i Indický oceán.

Jen si podle mapy neplánujte, že 150 kilometrů zvládnete za dvě hodinky. Srílanské silnice mají na čas vlastní názor.

 

Na Horton Plains si přivstaňte. Národní park leží ve výšce přes 2 000 metrů a ráno tu můžete vyrazit mezi travnatými pláněmi a mlžným lesem k vyhlídce World's End.

Okružní trasa měří přibližně 9,5 kilometrů a největší odměna čeká u prudkého srázu, odkud za dobré viditelnosti dohlédnete daleko do nížin.

To „za dobré viditelnosti“ je docela důležité. Během dopoledne se sem často přivalí mlha a World's End se může během chvíle změnit na World's End s výhledem na bílo. Proto se vyráží brzy. A vezměte si něco teplejšího – ráno tu tropy rozhodně připomínat nemusí.

 

Klára doporučuje:

„Na Srí Lance mě baví, jak se během pár dnů mění program i krajina. Chvíli šplháte na Sigiriyi, pak jedete mezi čajovými plantážemi a za pár dní sedíte u oceánu. A určitě ochutnávejte místní kuchyni. Jen pozor na chilli. Když vám Srílančan řekne, že něco pálí jen trochu, raději bych mu úplně nevěřila.“

 

Na vrchol Sigiriye vede přes tisíc schodů. Některé jsou kamenné, jiné kovové a ke konci už pravděpodobně přestanete počítat.

Pak ale vystoupíte na vrchol téměř 200 metrů vysoké skály. Pod vámi zůstanou zahrady, vodní nádrže i nekonečná zelená rovina a kolem vás pozůstatky paláce, který si tu v 5. století nechal vybudovat král Kášjapa.

A právě pohled dolů je ten moment, který si ze Sigiriye odvezete. Skála vystupuje z okolní krajiny téměř osamoceně a z jejího vrcholu máte velkou část střední Srí Lanky jako na dlani. Těch tisíc schodů jí v tu chvíli docela rádi odpustíte.

 

Na Srí Lance se budete často zouvat. A čím více chrámů navštívíte, tím rychleji pochopíte výhodu bot, které se snadno obouvají.

Buddhismus je součástí každodenního života a dobře to uvidíte třeba v Kandy. Do Chrámu Buddhova zubu přicházejí místní s květy a dalšími obětinami a během obřadů tu bývá pořádně živo.

Při návštěvě chrámů mějte zakrytá ramena a kolena, před vstupem si zujte boty a nefotografujte se zády k soše Buddhy. A malá rada do batohu: ponožky. Kámen rozpálený tropickým sluncem dokáže z návštěvy chrámu udělat neplánovaný trénink rychlé chůze.

 

U Srí Lanky je dobré vědět, do které části ostrova míříte. Počasí tu ovlivňují dva monzuny, takže zatímco na jedné straně ostrova může pršet, jinde mohou být podmínky pro cestování velmi dobré.

Pro trasu přes Sigiriyu, Kandy, Nuwara Eliya a jihozápadní pobřeží se dobře hodí období naší zimy a začátku jara. U oceánu počítejte s tropickými teplotami, v horách kolem Nuwara Eliya se vám ale bude hodit i mikina.

Do kufru proto přibalte lehkou nepromokavou bundu, něco s dlouhým rukávem a pohodlné boty. A plavky samozřejmě také. Po všech chrámech, kopcích a safari na ně nakonec dojde.

 

Na Srí Lance se platí srílanskou rupií (LKR). Kartou zaplatíte v mnoha hotelech a větších podnicích, na drobnější nákupy a mimo turistická centra se ale hodí hotovost.

Jídlo bývá ve srovnání s Evropou příjemně dostupné a právě tady bych rozhodně nešetřila chutí zkoušet. Rice and curry často znamená celý stůl menších misek – rýži, čočku, zeleninu, sambol a maso nebo rybu. Ochutnávejte, kombinujte a časem možná zjistíte, že snídani bez něčeho pikantního už považujete za podezřelou.

A pokud ostré jídlo opravdu nemusíte, řekněte to při objednávce. Srílanská stupnice pálivosti začíná trochu jinde než česká.

 

Ve střední části ostrova si nechte dost času na Polonnaruwu, Sigiriyu a Dambullu. V Polonnaruwě budete procházet mezi paláci, chrámy a obřími sochami Buddhy někdejšího královského města. Na Sigiriyu si připravte pohodlné boty a trochu kondice, v Dambulle zase ponožky – pět jeskynních svatyní ukrývá stovky buddhistických maleb a soch a dovnitř se chodí bez bot.

Pak přijde Kandy s Chrámem Buddhova zubu a cesta začne stoupat do hor. Kolem Nuwara Eliya se silnice vine mezi čajovými plantážemi a teplota jde příjemně dolů. Zastavte se v čajové továrně a podívejte se, co všechno musí lístek absolvovat, než skončí v konvici.

Pokud rádi chodíte, vyrazte také na Horton Plains. A jestli raději pozorujete, jak chodí někdo jiný, v Minneriyi přenechte pohyb slonům a vy se usaďte do džípu.

Na konec cesty se hodí Bentota. Indický oceán, písek a volnější program přijdou po předchozích dnech vhod. Tentokrát už opravdu nemusíte nikam šplhat.

 

Na slunce. U Polonnaruwy nebo Sigiriye budete dlouho venku a pokrývka hlavy, opalovací krém a voda se hodí od rána.

Na oblečení do chrámů. Ramena a kolena mají zůstat zakrytá a boty před vstupem dole. Lehký šátek v batohu vyřeší spoustu situací.

A na časy přejezdů. Sto kilometrů po Srí Lance může znamenat několik hodin cesty mezi tuk-tuky, autobusy, motorkami, chodci a občas i zvířaty. Google Maps může mít názor, srílanský provoz má poslední slovo.

 

Po Srí Lance bych pokračovala na Maledivy. Geograficky to dává smysl a po aktivním programu také.

Na Srí Lance budete chodit po památkách, vyrážet do hor, vstávat na výlety a hledat slony na safari. Pak přeletíte na Maledivy a váš program se může smrsknout na několik velmi důležitých rozhodnutí: pláž, nebo voda? Šnorchlování, nebo lehátko? A dát si kokos hned, nebo až za deset minut?

Po dvou týdnech poznávání se podobné starosti snášejí překvapivě dobře.

 

Třeba kvůli chvíli, kdy vám cestu zkříží slon. V národním parku Minneriya se za nimi vyráží terénním vozem a právě pozorování slonů ve volné přírodě patří k zážitkům, na které se vzpomíná ještě dlouho po návratu.

Kromě nich tu žijí makakové, jeleni a desítky druhů ptáků. Kolik toho uvidíte, samozřejmě záleží na štěstí, roční době i samotných zvířatech.

Safari má zkrátka vlastní program a sloni do něj cestovní kanceláři mluvit nenechají. O to lepší je chvíle, kdy se opravdu objeví.