Víte, proč…
Byla tato honosná socha boha Dia kritizována? Protože Zeus byl zpodobněn v tak nepřirozených rozměrech, že kdyby se chtěl ve svém domě napřímit, zákonitě by hlavou prorazil střechu.
V dosahu pěti minut pěší chůze od archeologického naleziště se nachází muzeum, které v Olympii vyrostlo ihned při zahájení archeologických vykopávek na konci 19. století, aby mohly být místní nálezy odpovídajícím způsobem uloženy a prezentovány veřejnosti. Velkou devizou Olympie je právě to, že předměty, sochy, mince apod. zůstaly zde...
Mohl by je totiž čekat stejný osud, jako jiné cennosti, které byly odváženy do Athén či ještě hůře do zahraničí (jako například v případě mramorů z Akropole, které se dnes nachází v Londýně).
Zajímavé exponáty
Mezi nejvzácnější exponáty bezesporu patří Hermés nesoucí malého Dionýsa. Socha byla vytvořena jedním z nejslavnějších sochařů 4. století př. n. l. Praxitelem a byl objeven v Héřině chrámu. Hermes je přímo ukázkovým příkladem klasické antické sochy, jimiž se autoři snažili vyjádřit dokonalé proporce lidské postavy a ve finále i citový a duševní stav ve výrazu tváře zobrazovaného. A opravdu, pokud se pozorně zadíváte na Hermovy koutky úst, vypadá, jako by se usmíval.
Zatím největší nalezenou sochou je okřídlená bohyně vítězství Niké, jejíž křídla se však bohužel nedochovala. Původně stávala na devítimetrovém podstavci a rukou (dnes však již uraženou) symbolicky korunovala vítěze olympijských disciplín.
Dalšími vzácnými exponáty uloženými v muzeu jsou přilba athénského vůdce řeckých vojsk v řecko-perských válkách Miltiada, soška Dia unášejícího Ganymeda, sochařská výzdoba Diova chrámu a kopie disku, který byl uložen v Héřině chrámu a na němž byla zapsána první pravidla Olympijských her.
Socha boha Dia
Dílo, které vzbuzovalo největší obdiv a respekt, ale zároveň bylo i terčem kritiky, se nedochovalo. Byla to obrovská třináctimetrová socha boha Dia, kterou ze slonoviny a zlata vytvořil Feidias a která byla ve starověku považována za jeden ze sedmi divů světa.
Zeus seděl na trůnu z ebenového dřeva pokrytém drahokamy, v levé ruce držel berlu, na níž seděl orel (jeho znak), na pravé ruce mu stála bohyně Niké, ve vlasech měl věnec z olivových ratolestí. Socha stála v chrámu asi 800 let do doby, než ji vojáci odvezli do Konstantinopole a tam byla zničena během požáru.
Feidiás na soše pracoval ve své dílně, kterou si nechal postavit vedle posvátného olympijského okrsku a která měla přesné rozměry i orientaci chrámu boha Dia. To proto, aby Feidiás viděl, jak bude socha vypadat na místě pro ni určeném.
