Víte, že...
Bekyně a noční motýl bekyně mniška (Lymantria monacha) spolu sice sdílejí jméno, ale jejich spojitost je čistě symbolická. Název hmyzu byl odvozen od bekyní, ne naopak. Charakteristickým znakem bekyní bylo jednoduché oblečení, často šedé nebo hnědé hábity s bílým závojem, což mohlo inspirovat pozdější pojmenování hmyzu.
V úzkých uličkách středověkých měst se tiše pohybovaly ženy zahalené v jednoduchých šatech, jejich životní příběhy byly stejně fascinující jako jejich poslání. Říkalo se jim bekyně – ženy, které se rozhodly žít mimo tradiční kláštery, bez řeholních slibů, a přesto zasvětily své životy Bohu a službě druhým. Kdo byly tyto tajemné postavy?
Někteří tvrdí, že název „bekyně“ pochází od rebelského kněze Lamberta le Bègue (v překladu: Koktavý) z Lutychu, jehož kritika církevní korupce inspirovala ženy k hledání nové cesty. Jiní věří, že za pojmenováním stojí hanlivá přezdívka /kokta, koktavá/ od těch, kteří jejich nezávislost považovali za výstřednost.
Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté – bekyně byly průkopnicemi své doby. V době, kdy války a křížové výpravy zanechávaly Evropu plnou svobodných žen bez manželů a domova, vytvořily unikátní společenství: bekináže. Tyto malé vesničky uprostřed měst se staly místem modliteb, práce a pomoci potřebným.
Bekyně se rozlétly po Evropě
Příběh bekyní je plný záhad i inspirace
Hnutí bekyní vzniklo ve 12. století v dnešní Belgii a Nizozemsku. Nemá jednoho konkrétního zakladatele, ale jeho rozvoj je často spojován s několika klíčovými osobnostmi a sociálními okolnostmi té doby. Některé prameny uvádějí, že jeho vznik iniciovali kněz Lambert le Bègue († 1177), legendární anglosaská světice svatá Bega († 7. století) nebo Markéta II. Flanderská (1202–1280).
První bekyně se objevily kolem roku 1170–1180 v Lutychu a brzy se jejich hnutí rozšířilo po celé severní Evropě, především v Belgii, Nizozemsku, Německu a Francii. Bekyně nebyly jeptiškami ani obyčejnými měšťankami. Byly to zbožné ženy, které si zvolily vlastní cestu – cestu skromnosti, solidarity a odvahy čelit společenským normám.
Žily ve skromných domcích, dodržovaly pravidla chudoby a čistoty, ale neskládaly žádné věčné sliby – mohly kdykoliv bekináž opustit. Věnovaly se ručním pracím, péči o nemocné a výuce dětí. Byly silné, nezávislé a vzdělané – což ve středověku není u žen běžné. Tato jejich autonomie však vzbuzovala podezření.
Byly opravdu jen pokorné věřící, nebo je v jejich uzavřené komunitě něco víc? Jejich příběh je plný záhad i inspirace. Jak dokázaly přežít tlak církve i společnosti? Pojďme společně odhalit tajemství těchto výjimečných žen.
Bekináž v Bruggách: mezi světem a duchovnem
Uprostřed pohádkových Brugg, města plného křivolakých uliček, špičatých věží a odlesků ve vodách kanálů, se jen kousek od klidného Jezera lásky (Minnewater) nachází místo, které jako by vyprávělo příběhy dávno zapomenutých časů a kde se zastavil čas.
Za těžkou barokní branou, kterou zdobí letopočet 1776, se rozprostírá svět, jenž byl po staletí útočištěm žen toužících po duchovním životě, jedna z nejzachovalejších bekináží v Evropě. Jako ostatní bekináže je i tato tichou oázou uprostřed rušného centra, kde se historie prolíná s legendami a šepot minulosti stále doznívá mezi bílými domky a pod starobylými stromy.
Za typickými bílými fasádami a v tichých zahradách se skrývá fascinující historie plná spirituality, nezávislosti a tajemství, kterou můžete nasát během našich zájezdů do Brugg.
Čtení: Zájezdy do Belgie – srovnání a doporučeníZrození bekináže: útočiště pro ženy
Povolení dostává hraběnka Markéta II. Flanderská
Píše se rok 1244. Bruggy jsou městem s kypícím obchodem a bohatstvím, ale také místem, kde války, křížové výpravy a morové epidemie často zanechávají vdovy a sirotky bez ochrany. Právě v této době získává flanderská a henegavská hraběnka Markéta II. Flanderská povolení od biskupa z Tournai založit bekináž a postavit kostel.
V roce 1245 tedy zakládá v Bruggách bezpečný přístav pro zbožné ženy, které chtějí zasvětit svůj život Bohu, avšak bez nutnosti stát se jeptiškami, a v témže roce zde vzniká i nemocnice pro chudé a nemocné – první náznak toho, jak důležitou roli hrály bekyně v péči o potřebné.
Blahobyt i tragédie jediné noci
V době rozkvětu měli vlastní farmu nebo pivovar
Bekináž v Bruggách zažívala svou první velkou éru rozkvětu během 15. století. Komunita byla soběstačná – měla vlastní farmu, pivovar a přijímala i ženy z bohatých rodin, které za svůj pobyt platily. Tento model umožnil bekyním nejen přežít, ale také prosperovat.
Jedním z významných okamžiků bylo uzavření sňatku mezi Marií Burgundskou a císařem Maxmiliánem I. Habsburským v roce 1477. Tato událost přinesla do Brugg obrovskou prestiž a bekináž se ocitla ve středu pozornosti.
Ne všechno však bylo růžové. V roce 1584 postihl bekináž ničivý požár, který zničil kostel. Jeho obnova trvala až do roku 1605. Přesto si komunita udržela svou sílu a během 17. století dokonce rozšířila své majetky.
Temné časy a poslední bekyně
Po smrti poslední bekyně se místo stalo kulturním a historickým dědictvím
Bekyně přežily staletí válek, morů a pronásledování. Mnozí je podezřívali z kacířství, jiní v nich viděli léčitelky, ba dokonce čarodějnice. Když v roce 1795 Bruggy obsadily francouzské revoluční jednotky, bekináž byla uzavřena a vyvlastněna. Komunita však přežila. V 19. století se vrátila a pokračovala ve svém klidném životě až do moderní doby.
Zatímco jiné bekináže ve Flandrech čelily pronásledování nebo úpadku, ta v Bruggách přežila díky své schopnosti přizpůsobit se nové době. Nicméně s příchodem moderního věku začal počet bekyní klesat. Na konci 19. století zde žilo už jen několik žen, které začaly pronajímat prázdné domy. Poslední bekyně, která zemřela v roce 1930 v bekináži v Bruggách, se jmenovala Constance De Meester.
Její smrt znamenala definitivní konec komunity bekyní v tomto historickém místě. Po její smrti se bekináž přeměnila na kulturní a historické dědictví, přičemž duchovní život zde byl později obnoven benediktinkami. Po smrti paní Constance už v Bruggách žádné bekyně nežily. S ní odešel i poslední živý článek dlouhé historie bekyní. S ní skončila éra žen, které dokázaly spojit duchovní oddanost s osobní svobodou a praktickou pomocí světu.
Bekyně a jejich mystické schopnosti
V očích mnohých se bekyně staly něčím víc než jen náboženskými služebnicemi. Pověsti, které se začaly šířit mezi obyvateli Brugg, mluvily o tom, že tyto ženy měly zvláštní sílu, jakousi magickou auru, která je obklopovala. Vyprávělo se, že bekyně měly schopnost léčit nemocné, předvídat budoucnost a ochraňovat město před neštěstími.
Jedna z nejznámějších legend vypráví o tajemné ženě z komunity bekyní, která prý v noci, pod rouškou tmy, dokázala vstoupit do kanálů Brugg, kde se modlila za ochranu města. Město se zjevně těšilo od té doby neuvěřitelné ochraně — epidemie a neštěstí se Bruggám vyhýbaly, a to i v těžkých obdobích.
Jak čas plynul, bruggští obyvatelé začali mluvit o tom, že některé bekyně nejenže měly schopnosti, ale také zvláštní způsob modlitby, který nebyl známý širší veřejnosti. Říkalo se, že mluvily tajemnými slovy, která byla jakýmsi šifrováním jejich vztahu s Bohem, a že tyto modlitby měly sílu, jež přitahovala neobyčejné události.
Zvláště v noci, kdy město Brugg spalo, se v některých tmavých a tichých koutech ozývaly zvláštní zvuky — šeptání, které připomínalo modlitby, ale zároveň i jakousi tajemnou sílu, jež zůstávala nepochopena. Vznikaly legendy o ženách, které zmizely do tmy a na několik hodin se stáhly do svých komnat, kde se modlily s takovou intenzitou, že z jejich slov se zjevně ztrácela jakákoli obyčejnost.
Ve vzduchu prý visel jakýsi neuchopitelný závoj tajemství, který byl pro některé obyvatele města fascinující, pro jiné však děsivý. A říkalo se, že kdo vstoupí do domu bekyní s nečistými úmysly, zůstane navždy zmatený nebo v srdci s pocitem nezhojitelných ran.
Bekináž dnes? Světové dědictví UNESCO!
Projděte se kolem skvostných bílých domků
Bekináž v Bruggách se stala historickou památkou a dnes je jedním z nejnavštěvovanějších míst ve městě, zapsaným na seznamu světového dědictví UNESCO. Po zániku aktivní komunity bekyní byla bekináž v Bruggách převedena do správy benediktinek. Benediktinky převzaly péči o kapli i budovy v areálu a pokračují v duchovním životě na tomto historickém místě.
Dnes je zdejší bekináž jedním z nejlépe zachovaných příkladů tohoto typu komunitního bydlení. Návštěvníci mohou obdivovat bílé domky, klidné zahrady a kostel zasvěcený svaté Alžbětě. Benediktinky stále žijí na tomto místě, ale jejich komunita je oddělena od turistického ruchu. Bekináž tak slouží jako připomínka jedinečného způsobu života bekyní, který zde trval po staletí.
Bruggská bekináž je přístupná návštěvníkům. Pokud se rozhodnete vstoupit, ocitnete se v jiném světě. Bekináž je obehnána vysokou zdí, která ji odděluje od okolního světa. Když projdete bránou a vkročíte dovnitř, okamžitě pocítíte změnu. Z ruchu města se ocitnete v podivném tichu – jako byste překročili práh mezi dvěma světy.
Před vámi se rozprostírá rozlehlé nádvoří, které na jaře rozkvétá koberci žlutých narcisů. Obklopují ho bílé domky s červenými střechami, jejichž úzké dveře kdysi vedly do skromných světniček bekyní. Jeden z původních domků byl přeměněn na muzeum, kde můžete nahlédnout do skromného života těchto žen.
Staré dřevěné postele, jednoduchý nábytek a krajkářské nástroje odhalují jejich každodenní život. Uprostřed areálu stojí kostel svaté Alžběty, postavený zároveň se založením bekináže. Jeho jednoduché, ale působivé zdi ukrývají staré dřevěné lavice, v nichž po staletí seděly zbožné ženy, když se modlily za svět, který zůstával za branami.
Je stále funkčním místem bohoslužeb. Legenda praví, že v jednom z kostelních výklenků bekyně kdysi ukrývaly tajemný rukopis – knihu s neznámými symboly, která měla obsahovat dávná moudra o léčivých bylinách a tajemství přírody. Bylo to jen obyčejné lékařské pojednání, nebo něco víc?
Tajemství bekyní: Co nám zanechaly?
Na místě můžete ucítit ozvěnu jejich života
Bekináž v Bruggách není jen historickou památkou – je živoucím svědectvím o odvaze žen hledat vlastní cestu ve světě plném omezení. Bekyně byly průkopnicemi své doby: dokázaly vytvořit komunitu založenou na solidaritě, víře a nezávislosti.
Dnes při procházce mezi bílými domy můžete cítit ozvěnu jejich života – tichých modliteb v kapli, šustění látek při ručních pracích nebo smíchu dětí, o které pečovaly. Bekináž je místem klidu i inspirace – připomínkou toho, že spiritualita může mít mnoho podob.
Pokud někdy navštívíte Bruggy, nenechte si ujít tento magický kout města. Možná právě zde objevíte tajemství žen, které žily mezi světem a nebem – žen, jejichž odkaz přetrvává dodnes. Ať už přijdete pro obdivování historie, duchovní rozjímání, nebo jen pro chvíli klidu, bekináž vás pohltí svou magickou atmosférou a přiměje vás zapomenout na čas.
Možná i vy na okamžik pocítíte to, co bekyně cítily po celá staletí – že někde mezi světem a tichým koutem bekináže existuje hranice, kterou lze překročit jen s otevřeným srdcem.
