Holčička vznikla jako symbol citlivosti a ctnosti a kolemjdoucím nabízí vykonat dobré skutky tím, že do přilehlé kašny vhodí mince, které mají doputovat na charitativní činnost.
Pro někoho přílišná kontroverze, pro jiné lidská přirozenost. Někteří volali po genderové vyváženosti, jiní by raději viděli sochu více zahalenou. Ať tak či tak, rozhodně nemůžete upřít ani jedné soše jejich originalitu. Právě ta totiž k oběma sochám láká stále velké množství turistů.
Čurající holčička budí pozornost
Zatímco na světově známou sochu čurajícího chlapečka jsme si tak nějak už zvykli, sochu čurající holčičky zná málokdo. Ne, opravdu si z vás neděláme srandu, taková socha vážně existuje. Dokonce není ani nijak schovaná nebo snad zakázaná, právě naopak. Belgičané ji hrdě vystavují a taky ví proč. Davy zvědavých turistů ji dennodenně vyhledávají, aby se na vlastní oči přesvědčili o této bizarní formě umění.
Jaenneke Pis, jak se v originále socha jmenuje, je ale daleko mladší než její mužský protějšek. Sochu vytvořil umělec Denis-Adrien Debouvrie až v roce 1985. Půlmetrová socha však našla svůj domov až o dva roky později, když byla přemístěna tam, kde ji najdete i dnes.
Čtení na podobné témaSkutečný příběh nejbizarnější atrakce Bruselu: zavěšený na strom čural na hlavu nepříteliPřečíst
Vápencové umělecké dílo najdete na konci slepé ulice Impasse de la Fidélité, zřejmě nejslavnější odbočky z Grande-Place. Nevíme, zda to byl záměr či pouhá náhoda, ale díky tomu, že se na holčičku chodí dívat stále dost lidí, těží také okolní podniky. Hlavně pak restauratéři. Nedaleko totiž leží proslulá ulička Rue des Bouchers, které se někdy lidově říká řeznická. Je zde totiž vysoká koncentrace vyhlášených gastronomických podniků.
Opatrnosti není nikdy dost
Ať chceme nebo ne, budí socha rozruch. Buď se vám líbí, nebo ne, málokoho však nechává chladným. To si pochopitelně uvědomují i správci města, proto přijali zvláštní ochranná opatření. Socha je na noc zamykána za červenou mříží.
Jednak proto, aby umělecké dílo bylo ochráněno před případnými vandaly, popřípadě vulgárními sprejery, a dalším důvodem je to, že místní znají tuto lokalitu jako vhodné pro pořádání bujarých večírků, nejčastěji pánských rozluček se svobodou. Aby holčička nepokoušela slušné vychování podnapilých pánů a zároveň nedošlo k případnému znehodnocení umělecké hodnoty díla, bývá na noc, z preventivních důvodů, uzamčena.
