Sopečný kráter s poetickým názvem Šedé kalhoty je výraznou dominantou západní části Islandu, jenž je za hezkého počasí viditelný až ze 120 kilometrů vzdáleného Reykjavíku. Ve skutečnosti je Grábrók součástí souboru tří spících kráterů, které před více než 3 000 lety zformovala sopečná erupce.
Okolní krajina, která již postupně zarůstá zelení, je mnoha ostrovany považována za nejkrásnější místní přírodní scenérii.
„Kalhoty“ zarůstají zelení a mechem
Tento 170 metrů vysoký kuželovitý kráter se nachází severovýchodně od malého jezera Hreðavatn a univerzity Bilfröst čítající necelých 600 studentů. Patří do vulkanické zóny na dlouhém západním poloostrově Snaefellsnes. Tato část Islandu dokonce isnpirovala Julese Verna k napsání dobrodružné novely Cesta do středu Země.
Spolu s krátery Rauðbrók (Červené kalhoty) a Litla-Grábrók (Malé šedé kalhoty), který bohužel z velké části zmizel díky těžbě sopečného štěrku, tvoří trojici vulkánů, jejichž okolí bylo roku 1962 prohlášeno chráněnou přírodní oblastí.
Grábrók je stále činná, v současnosti však spící sopka, která naposledy vybuchla asi před 3 400 lety. Láva, jež z ní tehdy vytekla, pokryla okolí Grábróku o rozloze asi 7 km2. Jelikož už od té doby žádnou další činnost neprojevila, postupně zarůstá vegetací a samotný kráter zeleným mechem.
Díky strmým schodům vybudovaným na úpatí sopky, mohou návštěvníci vystoupat až na její „ochoz“ a podle libosti jej i celý obejít. Grábrók se tak lidem stal snadno dostupným kráterem jako například italský Vesuv.
Island: Až 11 % povrchu tvoří lávová pole
Grábrók byl stejně jako ostatní vulkány zformován proniknutím horkého magmatu na zemský povrch skrze praskliny zemské kůry, které po styku s mnohem chladnějším vzduchem ztuhlo. Magma, tato směs roztavených hornin a plynů, totiž dokáže díky své nižší hustotě a většímu objemu prostupovat i pevnou skálou.
Sopky se dělí do dvou skupin: tzv. explozivní (Grábrók), jejichž láva prýští do vzduchu a výlevné, jejichž láva proudí do okolního prostoru. Lávou se označuje magma vyteklé na zemský povrch.
Na Islandu je vysoká koncentrace činných sopek, za což vděčí především své poloze na rozhraní zemských tektonických desek. Ostrov má asi 30 aktivních vulkanických systémů, z nichž 13 vybuchlo už za doby jeho lidského osídlení. Za posledních 500 let vytekla na Islandu až třetina celosvětového objemu sopečné lávy.
Výbuch sopky však nedoprovází jen láva, ale také toxické látky a sopečný popílek, který může způsobit mnoho nejen zdravotních problémů. Kdo by si dodnes nepamatoval sopku s krkolomným názvem Eyjafjallajökull?
