Holandsko

…ty, které baví země s jasným rukopisem. Voda tu je součástí krajiny, ale ovlivňuje i podobu měst a každodenního života. Historické domy stojí nedaleko odvážné moderní architektury a za městy se krajina rychle otevírá do dun, vřesovišť, květinových polí nebo k pobřeží Severního moře. Nizozemsko přitom na poměrně malém prostoru dokáže měnit tvář překvapivě rychle. Vedle velkých měst tu mají své místo historická centra, královská sídla, pobřeží i krajina, která působí téměř venkovsky.

Giethoorn ukazuje Nizozemsko z úplně jiné perspektivy. Místo klasických ulic tu cestu určují především vodní kanály a nejlépe se vesnice poznává z lodi. Domy, zahrady a malé mosty pak sledujete přímo z hladiny a ruch velkých měst se najednou zdá hodně daleko.

Ještě méně očekávanou tvář země ukazuje NP Zuid-Kennemerland. Krajinu tu tvoří písečné duny, lesy a pobřeží Severního moře, které lze poznávat i ze sedla kola. A úplně jiné Nizozemsko čeká na rodinné květinové farmě De Tulperij – komornější pohled na tradici, kterou si většina návštěvníků spojuje hlavně se slavným Keukenhofem.

Renata doporučuje:

„Za mě stojí za to nechat si v Nizozemsku čas i na místa mimo Amsterdam. Třeba Giethoorn – z lodi vypadá úplně jinak než z fotek a člověk tam najednou pochopí, jak důležitou roli tady voda hraje. A malá rada: foťte až po chvíli. Prvních deset minut je škoda koukat jen přes displej.“

Stojíte na vyhlídce Euromast, 185 metrů nad Rotterdamem, a pod vámi se skládá město z přístavu, vody, mostů a výrazné moderní architektury. Rotterdam byl za druhé světové války těžce poškozen a jeho poválečná obnova zásadně proměnila podobu centra. Z výšky je to vidět nejlépe: Rotterdam neskrývá, že začínal znovu. Právě proto působí vedle historických nizozemských měst tak nečekaně.

V Nizozemsku rychle pochopíte, že kolo není sportovní náčiní, ale skoro prodloužená ruka. Jezdí se na něm do práce, na nákup i na schůzku a městský provoz tomu odpovídá. K běžnému životu patří také trhy, kavárny u vody nebo stánky s herinky, kde se člověk zastaví, něco sní a zase pokračuje dál. Nizozemská každodennost vás rychle pohltí – spousta života se jednoduše odehrává venku, přímo v ulicích a na tržištích.

Jaro má jasného hlavního hrdinu: květiny. V dubnu vrcholí období tulipánů, otevírá se Keukenhof a ulicemi projíždí Květinové korzo. Jestli chcete vidět Nizozemsko v jeho nejbarevnější podobě, těžko hledat lepší období.

Léto zase přeje místům pod širým nebem. Pobřeží Severního moře, písečné duny nebo menší historická města mají v dlouhých dnech dost času vyniknout a program nemusí končit s poslední návštěvou muzea.

Podzim přenechává hlavní roli městům, umění a architektuře. A prosinec jejich atmosféru znovu úplně změní – grachty se rozsvítí, náměstí zaplní adventní trhy a historická centra získají mnohem komornější podobu.

Nizozemí nepatří mezi levné evropské destinace. Nejvíc je to znát ve větších městech a při posezení v restauracích. Pokud nechcete za jídlo utratit zbytečně mnoho, dobře fungují trhy, pekárny nebo jednodušší bistra. Na klasickou večeři, něco k pití a ochutnávku místních specialit je ale lepší počítat s vyšší částkou než například ve střední nebo jižní Evropě.

Kartou se platí naprosto běžně a často je praktičtější než hotovost. Malou hotovostní rezervu bychom si ale pro jistotu nechali.

Amsterdam je přirozený začátek. Grachten, úzké štítové domy a náměstí Dam mu dávají tvář, kterou poznáte na první pohled. Vyplatí se ale odbočit i z nejznámějších tras – třeba k Begijnhofu nebo na Albert Cuypmarkt, kde je město o něco méně uhlazené a o něco každodennější.

Tradičnější Nizozemí představuje Zaanse Schans s větrnými mlýny a Alkmaar se sýrovými trhy. Pokud si z cest rádi vozíte něco jedlého, nechte si v zavazadle trochu místa. Nizozemský sýr má zvláštní schopnost vypadat při nákupu podstatně menší než večer při balení kufru.

Za úplně jinou architekturou zamiřte do Rotterdamu, zatímco Delft působí mnohem komorněji a připomíná Vermeera i slavnou modrobílou keramiku. Haag přidává politické a královské centrum země, obrazárnu Mauritshuis a nedaleký Scheveningen u Severního moře.

Ve vnitrozemí stojí za zastávku Utrecht s neobvykle řešenými kanály a podniky přímo u vody, palác Het Loo nebo muzeum Kröller-Müller. Pro rodiny jsou příjemným zpestřením Madurodam a interaktivní muzeum NEMO. Nizozemí zkrátka není země, kterou je potřeba „odškrtnout“ v jednom městě. Zajímavější je skládat si ji postupně z několika úplně odlišných míst.

V Amsterdamu berte vážně cyklostezky. Nejsou pokračováním chodníku ani vhodným místem pro zastavení s telefonem v ruce – jsou plnohodnotnou součástí provozu a místní je podle toho používají.

A k Severnímu moři nebo do otevřené krajiny se hodí něco proti větru a dešti. Lehkou nepromokavou bundu pravděpodobně oceníte víc než deštník.

Nejpřirozenějším pokračováním je Belgie. Brusel, Antverpy, Gent nebo Bruggy leží dost blízko na to, aby se cesta dala snadno propojit, ale atmosférou nabídnou zase trochu jiný kus západní Evropy.

Přidat můžete také Lucembursko a poskládat si celý Benelux. Při delší cestě autem dává smysl i západní Německo, takže Nizozemsko může být stejně dobře cílem samotným jako jednou částí většího evropského okruhu.

Protože známé nizozemské symboly jsou ve skutečnosti jen začátek. Větrné mlýny, květiny, sýry nebo historické domy sice k zemi patří, ale za nimi se skrývá mnohem pestřejší obraz. Stačí porovnat elegantní Haag s Delftem proslulým modrobílou keramikou, otevřené pobřeží Severního moře s poklidným Utrechtem nebo velká města s krajinou za jejich hranicemi. Nizozemí má příjemnou vlastnost: nemusíte překonávat velké vzdálenosti, abyste během jedné cesty viděli několik úplně odlišných podob země.