„Jsou si všechna podobna, ať jim je Delft či Gouda či Leiden: pásy tichých vod a staré cihlové katedrály s klenutím dřevěným jako břicho kupecké lodi, a parádní radnice a radničky, vyzdobené vším krumplováním okázalého a bohatého měšťanství, a ctihodné městské váhy, a věžaté brány, a rybí tržnice, a staroslavné university, a památné domy, ve kterých byl kdysi zavražděn nějaký hrabě Oranžský nebo kdo, a tiché uličky bez dějin, jež samy jsou kusem nějakého šestnáctého nebo sedmnáctého století a dřímají mimo čas za svým spícím kanálkem.“
Karel Čapek opravdu přesně vyjádřil podstatu neopakovatelné krásy nizozemských měst. Jen jedním je Leiden odlišný od mnoha ostatních – má univerzitu. A ne jen tak ledajakou!
Odpuštění daní, nebo univerzita? Toť otázka!
Vznik místní univerzity je spojen s hrdinným bojem obyvatel Leidenu za nezávislost Nizozemí během osmdesátileté války. V roce 1574 bylo město obléháno po dobu pěti měsíců španělským vojskem, ale i přes nedostatek potravin a velmi špatnou situaci místní odolávali přesile a nevzdávali se.
Nelehkou situaci vyřešil Vilém I. Oranžský, který nechal prorazit hráz, takže voda zaplavila celé okolí. Španělé se museli stáhnout a obyvatelé Leidenu využili situace a začali přivážet potraviny do města na člunech.
Stejný panovník se později rozhodl město za jeho odvahu a loajalitu odměnit a nabídl mu výběr ze dvou možností – buď budou obyvatelé dlouhodobě osvobozeni od daní, nebo získají právo zřízení univerzity. Konšelé dlouho neváhali a moudře se rozhodli pro vzdělání.
Roku 1575 tak vznikla nejenom nejstarší univerzita v Nizozemsku, která si brzy získala světový ohlas, ale do dnešní doby i univerzita nejprestižnější. Přestože byla založena původně jen pro studenty lékařských věd, velmi brzy rozšířila své zaměření a během staletí její existence tu studovalo či působilo mnoho věhlasných učenců.
Právu se tu věnoval Hugo Grotius, svá studia tu absolvoval René Descartes a s univerzitním titulem odsud vyšlo mnoho budoucích nositelů Nobelovy ceny za fyziku. Opomenout nelze ani vynálezce mikroskopu přírodovědce Antona van Leeuwenhoeka či Pietera Muschenboreka, který tu v 18. století objevil tzv. leydenskou láhev, tedy nejstarší typ kondenzátoru.
Pro Nizozemce symbolizuje kvalitu studia na této univerzitě především fakt, že tady vystudoval historii nejen současný král Vilém Alexandr Nizozemský, ale i jeho matka královna Beatrix, jež získala právnický titul a která tu v roce 2005 obdržela i čestný doktorát. Vztah nizozemských monarchů k Leidenu podporuje také skutečnost, že už i babička současného panovníka královna Juliana zde úspěšně studovala sociologii, ekonomii, základy práva a historii.
Zahrada, kde vyrostl první evropský tulipán
K univerzitě přináleží i nejstarší botanická zahrada na světě. Založil ji roku 1590 Charles de l´Eclus, známý spíše jako Carolus Clusius, který tu působil jako první profesor botaniky. Právě on tady zasadil cibuli prvního tulipánu v Evropě a bezděky tím inicioval nejen krátkodobou zběsilou tulipánovou horečku, která v důsledku přivedla mnoho rodin ke krachu, ale položil základy k současnému úspěchu nizozemského obchodu s květinami.
Procházka botanickou zahradou určitě stojí za to. Po staletí udržované záhony a stromy dodávají místu zvláštní atmosféru a mnozí sem přijíždějí i kvůli nejstarší místní rostlině – zlatému dešti zasazenému roku 1601.
Pomůžeme s výběremZájezdy do Holandska – srovnání a doporučeníNejvyšší bod ve městě
Pro získání přehledu o systému města stačí vyšplhat na 12 metrů vysokou uměle navršenou vyvýšeninu. Základy pevnosti De Burcht, která se vypíná nahoře, byly položeny už v 11. století, ale další dvě století byla přestavována. Tato nejstarší budova ve městě sloužila obyvatelům nejednou i jako útočiště před velkou vodou a dnes je z ní nádherný pohled do okoli.
I procházka městem nabídne turistům mnoho půvabných míst, ať už je to městská Váha postavená Pietrem Postem roku 1659, Tržnice másla, nejmalebnější most ve městě z roku 1829, který se klene přes řeku Oude Rijn (Starý Rýn) či radnice s pozdně renesančním štítem z roku 1597, jež je považována za nejkrásnější renesanční stavbu v Nizozemsku.
Hofjes jako náhled do prošlých staletí
Při návštěvě Leidenu nelze vynechat prohlídku místních hofjes. Jedná se o malé obytné dvory, které byly původně určeny pro staré a chudé obyvatele města. Za zhlédnutí stojí určitě všech 35 dvorků, z nichž každý nabízí klidná malebná zákoutí se zelení.
K těm nejnavštěvovanějším patří největší z nich Meermansburghof, sestávající ze čtyřiceti domů postavených v roce 1680, a jeden z nejmalebnějších St. Annehofje s malou kaplí sv. Anny z roku 1492. Ty nejproslulejší si mohou návštěvníci města prohlédnout v rámci „hofjes procházky“ pořádané místní turistickou kanceláři.
Komu by se procházka s průvodcem zalíbila, může absolvovat další, patrně ještě populárnější. Během ní navštívíte místa spjatá s tvorbou Rembrandta van Rijn, který se v Leidenu narodil roku 1606.
Kostel s nejstaršími varhanami a slavným hrobem
Ze sakrální architektury nelze opomenout St. Pieterskerk. V této pozdně gotické bazilice s křížovým půdorysem postavené ve 14. až 15. století se nachází jediné dochované varhany ze 17. století v Nizozemsku. Jejich autor van Hagerbeer je tu postavil roku 1641.
Mnoho obyvatel Nizozemska se sem sjíždí, aby navštívilo hrob místního rodáka, malíře Jana Steena a také nejstarší neporušený hrob v Nizozemsku. V něm od 15. století odpočívá pod náhrobním kamenem zdobeným dvěma zvláštními postavami kupec Floris van Buschuyse se svou chotí.
Leidenská muzea
V případě deště či nepříznivého počasí se návštěvníci Leidenu mohou schovat do některého z mnoha místních muzeí. A že jich tu na výběr je! Jejich záběr je opravdu neobvyklý – od Muzea geologie a mineralogie, které se pyšní největší nizozemskou sbírkou minerálů a ojedinělou sbírkou meteoritů, přes muzea etnologie a starověku až k Muzeu modelářství, kde si můžete prohlédnout do detailu propracované modely vlaků, domů a letadel.
Nejpopulárnější je ale patrně American Pilgrim Museum, věnující se životu a osudu Otců poutníků. Tito uprchlíci z Anglie před anglikánskou církví se tu totiž roku 1610 usadili a žili zde až do své proslulé plavby do Ameriky na lodi Mayflower.
Historické jádro města – výsledek rychlého pádu
Město bylo založeno na přítoku řeky Oude Rijn, tedy Starého Rýna, a po staletí čerpalo z této výhodné pozice, která se odráží i v jeho názvu (Leythen = na soutoku). Rozvíjeli ho Římané, roku 1266 získalo městská práva, ale největšího rozkvětu dosáhlo v 16. a 17. století.
Tehdy to bylo druhé nejvýznamnější centrum textilního průmyslu a právě tady vzniklo proslulé leidenské sukno, leidenský camelot a leidenské baize, používané jako potah kulečníkových stolů. A honosné budovy odpovídaly bohatstvím svých majitelů. Na konci 17. století ale došlo ke krizi a město přišlo o hlavní zdroj příjmů. Zchudlí obyvatelé si nemohli dovolit přestavovat a rozšiřovat své domy, a tak se dodnes zachovalo téměř neporušené historické jádro.
Útočiště českého emigranta
Pro Čechy je toto malebné město se 120 000 obyvateli důležité i z jiného důvodu. Roku 1580 tu rodina Elsevierů založila tiskárnu, v níž roku 1626 začaly vycházet encyklopedie o různých zemích Evropy. A v letech 1634, 1643 a 1648 tu vyšel spis s názvem O českém státě českého pobělohorského exulanta Pavla Stráského ze Zap.
