Víte, že...
Trubadúři používali jako svůj jazyk okcitánštinu, tedy jazyk jižní Francie? Právě z tohoto jazyka pochází slovo trobador, tedy tvůrce, z něhož vznikla dnešní podoba výrazu trubadúr.
Nad bílými vápencovými útesy pohoří Les Alpilles se na skalním ostrohu vypíná zřícenina feudální citadely – Les Baux-de-Provence, hrůzou a děsivými příběhy opředený hrad. Pod ním do hlubokého údolí zvaného Val d´Enfer, tedy Pekelné údolí, spadají strmé útesy plné jeskyní, v nichž dle pověstí přebývají zlé síly. Právě v tomto údolí našel Dante Alighieri inspiraci pro své Peklo.
Svoji pevnost tu kdysi zbudoval mocný a krvelačný rod hrabat z Les Baux, postrach celého širého okolí. Po několik staletí jeho příslušníci terorizovali rozlehlý kraj a během 11. století obsadili téměř osmdesát okolních hradů a vesnic. V erbu se paradoxně pyšnili betlémskou hvězdou, neboť byli přesvědčeni, že jejich slavný rodokmen sahá až ke králi Baltazarovi.
Nejhorší z nich, obávaný Raymond de Turrenne, zvaný Pohroma Provence, se kupříkladu bavil tím, že nutil odsouzence skákat z hradeb hradu do hlubokého údolí.
Urozené dámy, láska a trubadúři
Země si oddychla až ve století třináctém. Tehdy se hrad změnil ve školu populární mezi urozenými dámami. To přilákalo mimo jiné i trubadúry, kteří urozeným dámám skládali písně, v nichž líčili svou lásku k nim a vyzpívávali smutky z jejich odmítnutí. Z dřívější citadely hrůzy a ponížení se stal symbol milostné romantiky a nejznámější Cour d´Amour, tedy Dvůr lásky.
Trosky jako dárek
Na počátku 17. století se však místní protestanti postavili proti Ludvíku XIII., a tak roku 1632 nařídil kardinál Richelieu jako trest i varování pro ostatní hrad zbourat. I tyto trosky však král o deset let později věnoval rodu Grimaldiů, vládnoucí rodině v Monaku, která se od té doby pyšní titulem markýzové z Les Baux.
Malebná vesnička pro turisty
Na skále kolem citadely vyrostla už ve středověku malá vesnička, jejíž dnešní dochovaná podoba je spíše ze 16. a 17. století. Jejím křivolakým úzkým uličkám dnes dominují obchůdky s uměním a místními produkty, střídané kavárnami a nespočtem restaurací. Za návštěvu tu stojí i kostel svatého Vincenta z 12. století a Kaple des Pénitents Blanc, o jejíž výzdobu se postaral místní rodák Yves Brayer.
Hned za vstupní branou do města u kanceláře turistických informací nelze přehlédnout velký leskle hnědavý kámen. Jedná se o hliníkovou rudu, z níž se vyrábí hliník. Tu tady objevil roku 1822 Pierre Berthier a nazval ji podle vesnice bauxit.
Když už se nevyplatí těžba bauxitu
Zatímco dříve byla tato ruda hojně využívaná, dnes je tu v provozu jediný lom. Opuštěný lom na jihovýchod od vesnice, v němž se kromě bauxitu těžil i vápenec na stavbu citadely i domů kolem ní, se roku 1977 změnil v lákavou originální atrakci zvanou Cathédrale d´Images.
Povrch lomu byl zakryt železobetonovými bloky a rozlehlý temný vnitřní prostor je využíván jako projekční plocha pro multimediální show, při níž na podlaze, stropu i na obrovských kamenných kvádrech za zvuku hudby ožívají celé obrazy, ale i motivy a detaily proslulých výtvarných děl.
Každý rok se tato unikátní show mění, takže v minulých letech se mohli diváci kochat díly Gustava Klimta, francouzských impresionistů, italské renesance atd. Celá třicet minut trvající projekce je doplněna snovou show s názvy Plameny, Neviditelná města, 20 tisíc mil pod mořem,...
