Sénanque: klášter zaplavený levandulí

V tichu a klidu ztraceného údolí Sénanque založil řád cisterciáků jednu ze tří „cisterciáckých sester“ v Provence. Stejně jako v klášterech Silvacene a Le Thoronet se i tady chtěli mniši vrátit, odloučeni od shonu ve světě, k původnímu učení sv. Benedikta z Nursie.

Právě podle jeho regulí vznikl nejstarší existující mnišský řád západního křesťanství Řád svatého Benedikta, tedy benediktini.

Zpět ke kořenům

Roku 1098 byl však opat benediktinského kláštera v Molesme nespokojen s tamními pořádky a chtěl se distancovat od místního luxusu a vrátit se k čistým regulím sv. Benedikta, k jeho heslu Ora et labora (modli se a pracuj) a soustředit se na prostý život a odříkání. Proto přijal nabídku pozemků v Cîteaux a postavil tu nový klášter.

Po něm následující opat Alberich klášter se svolením papeže osamostatnil od benediktinského řádu a založil řád nový, podřízený přímo svatému otci. Jeho název odvodili z latinského názvu místa, kde byl klášter založen: Cistercium, tedy cisterciáci. Členové řádu se vrátili k myšlenkám sv. Benedikta ze 6. století – nesměli přijímat církevní poplatky a všichni měli povinnost manuálně pracovat.

Již pět let po založení vstoupil do kláštera v Cîteaux novic Bernard. Tento charismatický mladý muž už od roku 1125 zastával funkci opata a stal se vůdčí osobností celého řádu. Když roku 1153 zemřel, v Evropě již existovalo přes tři sta cisterciáckých klášterů.

Vznik Sénanque

Jeden z nich, klášter Sénanque, vznikl na území pánů v Gordes v provensálském údolí Senancole pod patronací biskupa z Cavaillonu a Ramona Berenguera II., hraběte provensálského a barcelonského. Mnišský konvent sem přišel z kláštera Mazan z Ardeche.

Stejně jako ostatní cisterciácké kláštery byl postaven v odlehlých nehostinných končinách, aby řeholníky nic neodvádělo od jejich poslání. Základní požadavky sv. Benedikta, tedy život v prostotě, se odráží i v architektuře cisterciáckých klášterů: jsou přesně a účelně rozvržené, aby prakticky odpovídali průběhu dne od svítání do do západu slunce, ale i střídání ročních období.

Pomůžeme s výběremZájezdy na jih Francie – srovnání a doporučení

Kde se vzal název?

Navíc celá stavba je bez sochařské a malířské výzdoby, aby nic neodvádělo členy řádu od Boha. Nové kláštery byly zakládány uprostřed neobdělávané půdy, aby ji mniši mohli kultivovat, a u vodního toku, který by jim zajistil přísun pitné vody. To se v Sénanque ale moc nepodařilo – klášter sice leží u říčky, ale jeho název napovídá, že tento tok nebyl na vodu příliš bohatý: slovo Sénanque vzniklo pofrancouzštěním latinských slov sine aque, tedy „bez vody“.

Stavba celého kláštera trvala přes sto let, ale už ve 13. a 14. století se řád stal tak populárním mezi panovníky, že ho zahrnovaly pozemky a bohatými dary. Klášter v Sénanque v té době vlastnil rozsáhlé pozemky s vesnicemi i sedm farem a několik mlýnů. A právě toto bohatství začalo cisterciáky vzdalovat od jejich původního ideálu a asketického způsobu života.

Staletí ničení a vstávání z popela

Od 16. století musel klášter kromě vnitřních nesouladů snášet i vnější napadání zvnějšku. Nejprve byl Sénanque poničen během náboženských válek, kdy jej roku 1544 napadlo heretické hnutí valdenských, které klášter zničilo a kteří pověsili všechny místní obyvatele.

Když si z tohoto klášter časem vzpamatoval, musil čelit další ráně – roku 1791 byl celý komplex prodán státu. Tady však měl své pověstné štěstí v neštěstí, protože na rozdíl od mnoha jiných francouzských klášterů nebyl srovnán se zemí.

Život se sem vrátil roku 1857, kdy sem přišlo dvaasedmdesát mnichů z opatství Lerino, kteří k původnímu klášteru připojili nové křídlo, v němž bydleli. I ti však byli vyhnáni roku 1903, kdy ve Francii vznikl zákon o náboženských kongregacích.

Několik řeholníků pak sem přišlo roku 1926, ale ti nebyli schopní zajistit provoz kláštera, a tak znovu místo zůstává napospas svého osudu.

Levandule, med a prohlídky kláštera

K snad definitivní změně došlo o třicet let později. Roku 1988 sem na základě smlouvy s opatstvím Lerins přišlo deset členů řádu a zhruba stejný počet řeholníků zajišťuje chod kláštera dodnes. Provoz celého komplexu hradí ze svých výdělků z prodeje levandulových produktů a oblíbeného medu a ze vstupného.

Klášter je totiž možné navštívit s průvodcem. Ten sice mluví jen francouzsky, ale k dispozici tu máte i tištěný text v angličtině. Při prohlídce, která probíhá v zimě dvakrát, v létě i desetkrát denně, navštívíte kostel, dormitář, kapitolu, křížovou chodbu, ale i ohřívárnu.

I když se na prohlídku nedostanete, zamilujete si pohled na strohou robustní stavbu působící svým jednoduchým půvabem. Spolu s levandulovými poli, kterými je obklopen, vytvoří jednu z životních vzpomínek na místo, které si navždy na první pohled zamilujete.