Tip pro vás:
K zámku Miramare se dá z Terstu pohodlně dojet vlakem. Z hlavního nádraží trvá cesta podél moře 10 minut.
Víte, jak vypadá bezchybná syntéza přírody a umění a také středomořské vůně a striktních středoevskopských pravidel? Potřebujete-li další nápovědu, představte si ještě jasně modrou hladinu Jaderského moře, v níž se odráží slunce, která zámku vystavěnému v eklektickém slohu tvoří tu nejlepší představitelnou kulisu. Takový je severoitalský zámek Miramare, nacházející se co by kamenem dohodil od Terstu.
Takřka pohádkový zámek Miramare si nechal na konci 19. století vystavět rakouský vévoda Maxmilián, bratr Františka Josefa, jako další habsburskou rezidenci. Krátce tu pak pobýval se svou ambiciózní ženou Charlottou.
Romanticky na krasovém mořském výběžku
Zářivě bílá budova byla postavena v tehdy módním eklektickém slohu a příjemně se tak v ní snoubí gotické, středověké i renesanční prvky.
O tom, že si právě na krasovém výběžku pojmenovaném Grignano nechá své nové místo působnosti postavit, rozhodl Maxmilián údajně poté, co tu našel bezpečné útočiště po nepříjemných chvilkách strávených při bouři na moři.
Od položení základního kamene v roce 1856 tu také na stavbu osobně dohlížel. Jako hlavního architekta povolal Carla Junkera. O interiéry se z velké části postarali Franz a Julius Hofmannovi.
Směle dovnitř na návštěvu
Výhled na jasně modrou třpytící se mořskou hladinu údajně stavitele inspiroval natolik, že se barvou moře inspirovali i při výzdobě a zařizování zámeckého interiéru: na tapisériích, stěnách i nábytku.
Vévoda Maxmilián s manželkou Charlottou se na zámek přestěhovali na Vánoce roce 1860. V té době se ovšem stěhovali do nedostavěné budovy. Obyvatelné bylo jejich přízemí, první patro bylo teprve ve fázi výstavby, okolní park se logicky také ještě neblýskal v celé své kráse.
Soukromé a rodinně působící přízemí je dnes přístupné veřejnosti, stejně tak jako později dostavěné první reprezentativní patro, kde byly přijímány návštěvy. Současní návštěvníci si tak mohou prohlédnout nejen reprezentativní místnosti, ale i ty, ve kterých svůj čas Maxmilián a jeho manželka trávili v soukromí. K vidění je Charlottin klavír, obrazy, tapisérie, další výzdoba, vzácný mobiliář i přepychová knihovna.
V bývalých stájích, které byly pečlivě zrekonstruované a upravené, se dnes konají dočasné výstavy.
Pomůžeme s výběremZájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníRozlehlý park s českými stopami
Pokud se panstvo nechtělo zdržovat na zámku, stačilo vyjít do přilehlého, terasovitě uspořádaného parku. Rostou v něm kromě jiných i exotické stromy dovezené původně z Mexika, kde se Maxmilián nechal korunovat mexickým císařem.
Rostou tu kalifornské sekvoje i libanonské cedry. Kdysi tu byly údajně umístěny i voliéry se vzácným ptactvem. Na botanickém uspořádání parku se prokazatelně podíleli i dva Češi: Josef Laube a Antonín Jelínek.
Slunce se sem v létě silně opírá, větřík vlající od moře je ovšem velmi příjemný. A voní minimálně tak příjemně jako v parku vysázené rostliny. Vaší pozornosti jistě neuniknou sochy vyrobené berlínskou dílnou Moritz Geiss či skleníky se zajímavě řešeným větráním. Anebo třeba tzv. „Švýcarský domeček“ u „Labutího jezírka“.
