Taiaroa Head označuje úchvatný cíp poloostrova Otago na Jižním ostrově Nového Zélandu. Vyjížďka malebnou krajinou k okouzlujícím výhledům trvá z Dunedinu jen hodinu.
Taiaroův mys v Hobartu
Mys je pojmenovaný po Taiaroavi, maorském bojovníkovi a vůdci místního kmene Ngai Tahu. Pukekuru, významné pa neboli česky osídlení, založili na mysu Maoři v sedmnáctém století .
Dnešní Pilot's Beach byla dříve známá jako „Hobart Town Beach“ neboli česky „Pláž města Hobart“, ačkoli Hobart je až v Austrálii. Byla zde totiž velrybářská stanice, která zaměstnávala především muže z tohoto tasmánského města.
„Measly Beach“, v překladu „Spalničková pláž“ se jí zase začalo říkat po maorské epidemii spalniček v devatenáctém století. Právě na tuto pláž se totiž místní chodili koupat a věřili, že je mořská voda vyléčí.
Pozorování albatrosů
Kromě historického majáku z devatenáctého století patří mezi největší taháky, kromě krásné přírody, především jeden unikát ze světa fauny. Na Taiaroa Head totiž najdete jedinou pevninskou kolonii albatrosa Sanfordova na světě. Zajímavé je, že anglicky se tento druh řekne Northern Royal Albatross, tedy v českém překladu Severní královský albatros.
To tohoto elegantního mořského ptáka vystihuje mnohem lépe. Chráněná kolonie čítá na 140 jedinců a na jaře velké množství roztomilých kuřátek. Od padesátých let na místní opeřence dohlíží jeden ze speciálních rangerů chránících přírodu v regionu Otago. Blíže k ptákům se návštěvníci dostanou pouze s průvodcem.
Na zmíněné malé pláži Pilot's Beach, u přístavu na jihu mysu, návštěvníci narazí na mořské savce, jako jsou novozélandští lachtani nebo lvouni hřívnatí. Kromě těch se turisté dočkají tučňáků, delfínů nebo velryb.
Ruská okupace?
Co by vás nejspíš na Novém Zélandu nenapadlo hledat, jsou zbytky pobřežního opevnění. A co je ještě překvapivější, palebné stanoviště nazvané Armstrong Disappearing Gun, postavené na konci devatenáctého století, mělo chránit před invazí ze vzdáleného Ruska.
Strach z Rusů byl v poslední třetině devatenáctého století značný. Všechno začalo v roce 1873, kdy obyvatele Aucklandu vzbudila zpráva, že ruská válečná loď dorazila do městského přístavu. Vzhledem k nedávnému anglicko-ruskému konfliktu v podobě krymské války vidělo obyvatelstvo Nového Zélandu, jakožto britské kolonie, v Rusku potenciálního agresora a snadno tedy uvěřilo kachně nakladatele Davida Luckieho, šéfredaktora deníku „Daily Southern Css“.
Luckie rozšřil tuto zprávu, aby si zvedl prodeje. Křižník nazval ironicky „Kaskowiski“ neboli „cask of whisky“, česky bedna whisky, a článek označil hvězdičkou k datu vzdálené budoucnosti. Přesto naprostá většina čtenářů brala zprávu ve vší vážnosti.
Opravdový strach z Ruska a už zcela vážně míněné obranné akce pak započaly v osmdesátých letech devatenáctého století, během britsko-ruského konfliktu v Afganistánu. V té době také vznikla opevnění chránící novozélandské břehy.
