Každý den v rušné čtvrti Shibuja v Tokiu cestují z vlakového nádraží desítky tisíc lidí za prací nebo obchody. Nicméně je tu někdo, kdo se z místa ani nehne, památeční socha věrného psa Hačika tu navždy čeká na svého pána.
Pes – přítel člověka
Dojemný příběh psa Hačika a jeho pána doslova obletěl svět a stal se legendou, kterou si lidé dodnes připomínají jako symbol oddanosti a loajality. A je to i kvůli silnému poutu mezi člověkem a psem, který je odedávna nejlepším přítelem člověka.
Pes Hačikó pocházel z plemena Akita Inu ze stejnojmenné prefektury Akita. Toto typické japonské plemeno je známé svojí inteligencí a věrností. Bohužel za druhé světové války byli vybíjeni kvůli kožichům a poté při hladomoru pro maso.
Kdo byl Hačikó?
Hačikó se narodil v listopadu 1923 v městečku Odate a už v lednu následujícího roku si jej koupil Eisabura Ueno, profesor na Císařské univerzitě, dnes známé jako Tokijská univerzita. Profesor a Hačikó k sobě velice rychle přilnuli a vytvořili si mezi sebou speciální pouto.
Každé ráno, když zhruba kolem deváté vyrazil profesor do práce, šel Hačikó s ním až na nádraží, aby se pak sám vrátil domů. Kolem šesté hodiny večer Hačikó znovu vyrazil na nádraží, aby uvítal profesora na cestě domů. Lidé z nádraží si na tento rituál brzy zvykli a všichni je každý den očekávali.
Až do osudného 21. května 1925, kdy dostal profesor Ueno v práci náhle infarkt a zemřel. Nikdy se tak nevrátil domů. Hačika si vzali do péče známí profesora v Asakuse, ale on neustále utíkal a čekal v bydlišti svého pána. Známí ho tedy svěřili zahradníkovi, který znal Hačika od malička, bydlel v jejich domě a staral se o zahradu.
Netrvalo ale dlouho a Hačikóvi nejspíše došlo, že jeho pán v domě už nebydlí a utíkal tak každý večer na nádraží, kde na svého pána urputně čekal.
Pomůžeme s výběremZájezdy do Japonska – srovnání a doporučeníJaponsko začalo milovat Hačika
Každý si s ním chce pořídit fotku
Čekajícího psa si brzy začali lidé všímat a v roce 1932, kdy o něm vyšel článek v novinách Asahi Shimbun, se stal v podstatě celonárodní celebritou. Začaly se vyrábět jeho figurky a jeho kresba byla na mnoha pohlednicích. 21. dubna 1934 pak byla odhalena již zmíněná socha, u které byl sám Hačikó osobně. Nyní slouží na Shibuye jako meeting point, kde se schází mladí lidé a samozřejmě davy turistů, kteří se s bronzovým psem fotí na památku.
Hačikó čekal na svého pána téměř deset let, než podlehl červům v srdci a rakovině. Našli ho ležet na ulici v Shibuye. Japonsko po jeho smrti vyhlásilo státní smutek. Poté byl vycpán a vystaven v Národním přírodovědeckém muzeu v Tokiu.
Filmová dráha
Tento dojemný příběh se stal světoznámým díky filmům. Jako první byl Hachiko Monogatari zfilmovaný v roce 1987 režisérem Seijirem Koyamou, který byl nominován na několik cen a sklidil velký úspěch. Podobně jako hollywoodský film v hlavní roli s Richardem Geerem s názvem Hachiko: A Dogs Story z roku 2009.
Jestli budete v Tokiu spěšně přecházet přes shibujský nejvytíženější přechod na světě, zastavte se na chvíli u věrného psa Hačika a vzdejte mu hold za jeho oddanost.
Cestujeme na zajímavější místa
