Víte, že…
Během turecké nadvlády v Řecku sloužila tato nádherná stavba tureckému místodržícímu jako jeho harém.
Na severním okraji Akropole se nachází její nejposvátnější místo – Erechtheion (řecky Ερέχθειο). Proč byla tahle malá stavba tou nejuctívanější v celých Athénách? Protože právě zde se dle pověsti utkali bohyně Athéna s bohem Poseidonem o to, kdo z nich bude držet nad městem patronát...
V soutěži, kdy měl každý z nich přinést městu co nejužitečnější dar, zde Athéna zabodla své kopí a ze země vyrostla olivová ratolest, kdežto Poseidon zde nechal vytrysknout pramen slané mořské vody. Tehdejší athénský král Kekrops rozhodl ve prospěch Athény a od té doby nese město její jméno. Pro připomínku tohoto bájného souboje tady až do dneška najdete růst zakrslý olivovník (který byl však zasazen až v roce 1917).
Jemný Pantheonův stín
Erechtheion je – na rozdíl od mohutného dórského Parthenonu – postaven v jemnějším jónském stylu. To, co na stavbě zaujme na první pohled, je bezpochyby její předsíň se šesti karyatidami. Karyatidy jsou nosné sloupy ve tvaru mladých dívek, které na svých hlavách nesou římsu předsíně.
Tyto dívky jsou oblečeny v lehkém starověkém šatu – peplu – těsně obepínajícím jejich těla, mají nádherný antický účes, který je propracován do nejmenších detailů a to i přesto, že obyčejný člověk nemohl sochy nikdy spatřit zezadu. Vzorem pro athénské karyatidy byly pravděpodobně urozené dívky, které byly zasvěceny službě bohyni Athéně v jejím chrámu, čili její kněžky.
Šestá kněžka chybí
Dnes už na Akropoli pod širým nebem stojí samozřejmě jen kopie původních soch. Pět originálů je uloženo v novém Muzeu Akropole, kde je připraven i prázdný šestý podstavec, jenž stále čeká na tu poslední, kterou si s sebou do Londýna odvezl lord Elgin a která je zatím vystavená v Britském muzeu.
