Římský Justiční palác (Palazzo di Giustizia) je budovou, která díky svým rozměrům dominuje pohledu na město a také budovou, která se rozhodně nemůže pyšnit jen kladnými ohlasy. Obrovské rozměry, nadměrné dekorace, samotný účel budovy a její složitá výstavba, provázená údajně i korupčními skandály, to jsou hlavní důvody, proč se paláci začalo hanlivě přezdívat Palazzaccio.
Stavba paláce
První kámen budovy, inspirované stylistickými vzory minulosti, konkrétně architekturou pozdní renesance a baroka, byl položen v roce 1889 za přítomnosti tehdejšího italského krále Umberta I. Stavby se ujal Guglielmo Caldernini, který ji vedl až do roku 1911, kdy byla budova slavnostně kolaudována, tentokrát za přítomnosti posledního italského krále Viktora Emanuela III. Stavba paláce stojícího v těsné blízkosti řeky Tiberu se vlekla mimo jiné kvůli přítomnosti podzemních pramenů, které zdržovaly stavební práce. Problémy neustaly ani po dokončení budovy – propady podlah i další nepříjemnosti vedly až k zahájení rekonstrukce paláce v roce 1970.
Justiční palác dnes
Dnes si tedy prohlížíme budovu poměrně novou, ač to tak na první pohled nevypadá. V první řadě naši pozornost přitahují především obrovské rozměry stavby a její honosná dekorace. Fasáda je téměř celá zhotovena z travertinu a zdobí ji sochy slavných právníků. Další sochy jsou k vidění i v arkádovém dvoře Cortile D’Onore. Budova je korunována bronzovým čtyřspřežím od sochaře Ettora Ximenese.
Čelní portál Justičního paláce směřuje k Tiberu, ten zadní, ovšem neméně honosný, na náměstí Piazza Cavour. Přejít od jednoho k druhému vám nějaký čas zabere, s chodci tu totiž příliš nepočítali, a tak se budete potýkat s rušným provozem i absencí chodníků pro pěší. Až půjdete od jednoho průčelí k druhému, možná na vás dolehne pocit monumentálnosti míšený s pocitem úzkosti z takto pochmurné budovy. Na klidu vám pravděpodobně nepřidá ani to, že procházíte kolem budovy, která je dnes sídlem Nejvyššího kasačního soudu, nejvyšším soudem v systému státní moci.
Justiční palác neboli Palazzaccio je budovou tak obrovskou, že ji nepřehlédnete, aniž byste se k ní museli přímo přiblížit. Můžete si ji totiž prohlédnout téměř z jakékoliv římské vyhlídky, odkud navíc ani nepůsobí oním pověstným skličujícím dojmem.
